Článek uveřejněný v časopise KONĚ č. 2/2010
JAK CHOVÁME HUCULY

Každý časopis KONĚ čtu, jakmile si jej vyzvednu z poštovní schránky a většinou podrobně. V posledním výtisku jsem tímto způsobem četl článek doc. Ing. Maršálka, CSc, kde mne velice zaujal úvod k hlavnímu tématu o zásadách rozmnožování koní. Byl to popis stavu chovu českých koní. Konstatoval:…“v chovu koní téměř není selekce. Všechno, co se narodí, se odchová, a cílem chovatele je také všechno prodat. Situace na trhu s koňmi je proto čím dál složitější. Zvláště kvalitního koně je obtížné prodat za dobrou cenu, protože vedle čeká spousta levně dostupných a ne každý kupec hledá a pozná kvalitu. Výsledky chovu jsou pak často neprodejné.“ Potud citát. My jsme měli krátce po valné hromadě chovatelů huculského koně. Na tomto shromáždění jsme podrobně probírali stav chovu huculských koní k 31.12.2009. Analytické materiály předložené výborem, zpracované zejména Ing. Jelínkem, CSc, byly velmi pozorně diskutovány.

JAKÁ JE SITUACE V CHOVU HUCULŮ

V této souvislosti mne tyto myšlenky přiměly , abych se zamyslil nad tím, jak to děláme ,,u nás“. Zdali v naší Asociaci je vytvářen selekční tlak či nikoliv.
Na začátku roku 2009 jsme si schválili Šlechtitelský program, který byl krátce nato odsouhlasen MZe ČR. V tomto dokumentu je popsán hucul ve svém vývoji, a hlavně to, jak má vypadat. Kromě jeho exteriéru jsou podrobně popsány i požadované vlastnosti. Zvlášť pečlivě je věnována pozornost části, která se týká čistokrevnosti původu. Je všeobecné známo, že huculský kůň byl pro svoji nenáročnost, tvrdost, pracovitost a příznivý poměr mezi hmotností a vykonanou prací u nás velmi oblíben. Proto v šedesátých letech vznikl od tehdejších lesních závodů požadavek na zmohutnění hucula. Čili trochu žertem řečeno, aby při stejné spotřebě krmiv vykonal ještě více práce. Naštěstí se tento pokus příliš nedařil a nepovedl a k našemu prospěchu zvítězila myšlenka záchrany tohoto samostatného, specifického plemene koní. Toto úsilí ostatně v roce 1979 bylo korunováno úspěchem a huculský kůň byl zařazen do chráněného světového genofondu původních plemen koní FAO. Proto máme tak podrobnou, a stále se upřesňující, část věnovanou čistotě krve huculů ,se snahou co nejrychleji eliminovat kdysi přilité cizorodé geny.
Důležitou částí tohoto základního dokumentu je stanovení a popsání chovného cíle. Je to především upevnění plemenného standardu, při dosažení dostatečné genetické rozmanitosti s přihlédnutím k maximálně udržitelnému stupni příbuznosti. Poměrně kogentně je popsán standard plemene, který je požadován. Huculský kůň je koněm malým, tzn., že zůstává pod známou hranicí 145 cm. Barva hucula je plavá a hnědá ve všech odstínech. Hucul by neměl být ryzák a v žádném případě by neměl mít jakýkoliv odznak. Často se u něj vyskytuje významný úhoří pruh, někdy oslí kříž a zebrování bérce a předloktí. Dále je uveden popis a rozměry jednotlivých částí těla.. Velký důraz je kladen na zachování vlastností a charakteru huculských koní.
Proto součástí šlechtitelského pragramu je i zkušební řád pro výkonnostní zkoušky huculských koní. Každý mladý jedinec, který by měl být zařazen do plemenitby, musí mít ověřen charakter výkonnostní zkouškou. Posuzuje se přiježděnost pod sedlem v kroku, klusu i cvalu a ochota ke skoku přes překážky (3x). Hucul absolvuje šestikilometrovou distanční jízdu, při čemž se sleduje jeho ovladatelnost. Rovněž tak se posuzuje spolehlivost v tahu břemene smykem. Přitom komise posuzuje exteriér, temperament a mechaniku pohybu. Jen ten kdo vyhoví podmínkám hodnocení je zapsán do PK a připuštěn do čistokrevné plemenitby.
Další důležitou zásadou je ustanovení Řádu plemenné knihy, že Plemenná kniha je uzavřená. Znamená to, že čistokrevná plemenitba se může uskutečňovat jenom mezi potomky rodin – neboli matek zakladatelek, uznaných mezinárodní chovatelskou komisí HIF (Huzul International Federation). Těchto rodin je v ČR 30 z toho 5 je z rumunské Lučiny. K připouštění mohou být použiti pouze hřebci uznaných linií tj. Gurgul, Hroby, Goral, Oušor, Pietrosu a Prislop.
Důležitým předpokladem zapsání koně do plemenné knihy je předložení průkazu obou rodičů metodou ověření DNA. Tento požadavek je rovněž považován za přínosný.
Vodítka pro chovatelskou práci máme, a můžeme poznamenat, že všechny jejich zásady jsou v souladu s požadavky mezinárodní organizace chovatelů huculských koní HIF.

DOVOZY

Je vhodné připomenout, že v posledních letech se podařilo přivézt deset klisen pocházejících z Lučiny, z hřebčince,kde chovají huculské koně přes 150 let. Také byli přivezeni 4 hřebci linie Hroby, Goral a Oušor původem rovněž z rumunské Lučiny. Zbývá ještě zajistit linii Pietrosu a Prislop. Všechny tyto dovozy dávají záruku 100% huculských genů. Pokud se týká nás chovatelů - podle diskuse na poslední schůzi - snaha a touha po zlepšování chovu je víc než příznivá. Trochu pokulhává však spolupráce zemských hřebčinců v Písku a v Tlumačově. Proto členská schůze odsouhlasila, aby výbor Asociace jednal s oběma hřebčinci s cílem zlepšit jejich pomoc. Z Písku bychom chtěli získat příslib, že hřebčinec si zajistí hřebce linie Gurgul. Zde je vhodné učinit poznámku, že v ČR máme velmi dobře prochovanou tuto linii. Je k dispozici 55 klisen po obou rodičích této linie, a lze většinu využít k reprodukci. Pokud se týká hřebčince v Tlumačově máme souhlas, že příští rok dojde ke změně linií hřebců. Můžeme ještě poznamenat, že hřebčinec koupil dva roční nadějné hřebečky linie Pietrosu a Oušor, oba z lučinských rodičů, které by chtěli zařadit do chovu. Svítá tedy naděje, že dojde ke zlepšení těchto služeb pro chovatele.

V CHOVU HUCULŮ JE PROSTŘEDÍ PRO SELEKCI

Když se zamyslíme nad současným stavem a dosavadním vývojem v chovu huculů můžeme říci, že v nynějším úsilí o záchranu tohoto plemene došlo k určité konsolidaci. Od dob, kdy vznikla myšlenka zachránit čistokrevného hucula, byla vytvořena dostatečná základna pro pokračování v záchranném chovu na kvalitnější úrovni. Na druhé straně, když se vrátíme k úvaze o tendenci ve výběru chovných jedinců, můžeme konstatovat, že v ČR je vytvořeno dobré administrativní prostředí a tendence k selekčnímu snažení v chovu huculů. Naši chovatelé, nejenom respektují provedená opatření, ale mají sami snahu hledat kvalitu v chovu. Ještě jedna myšlenka mne napadla při čtení článku doc. Maršálka. Je škoda, že akademická obec, zejména vysoké školy se tak málo zajímají o koně, které tradičně patří do českého chovu.

Dr. Zdeněk Svoboda – chovatel HK

---

Článek uveřejněný v časopise KONĚ č. 1/2013
VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY HUCULŮ

I v loňském roce se konaly všeobecné výkonnostní zkoušky huculských koní. Jejich účelem bylo nejen posouzení potomstva plemeníků a chovných klisen, ale především prověření výkonnosti nových hřebců, kteří prošli předvýběrem a měli by být zařazeni do plemenitby a výběr mladých klisen do genetických zdrojů.

Co musí umět huculský kůň k výkonnostním zkouškám

V současné době jsou tyto zkoušky uskutečňovány podle Řádu plemenné knihy huculských koní. Na jízdárně se posuzuje práce v kroku, klusu a cvalu, poslušnost koně na pomůcky a to minimálně 15 minut. Na hlasový povel vedoucího jízdárny se provádí změna směru, práce na velkém kruhu, od stěny ke stěně, práce na dlouhých čarách a jednoduché obraty. Na závěr koně absolvují 3 skoky vysoké 70 cm, přičemž se hodnotí ochota ke skoku, nikoliv styl. Hodnotí se souhrnně jezditelnost, temperament, překonávání překážek a celkový dojem. V rámci přiježděnosti se posuzují kvalitativní vlastnosti mechaniky pohybu.
Poté se zkouší distanční jízda v lehké zápřeži a ovladatelnost spřežení. Během 30 minut jedou koně v rozličném terénu. Lepší čas se nehodnotí. Na závěr spřežení udělá v malém kruhu obraty na obě ruce, dvakrát zastaví a opět se rozjede. Hodnotí se samostatně distanční jízda a ovladatelnost. Koně mohou jet v páru, nebo v samotě. Při této disciplině se hodnotí rovněž mechanika pohybu, poslušnost, nutnost použití pobídek a po absolvování zkoušky i fyziologický stav koní.
Jako další disciplina je spolehlivost v tahu smykem. Zkouška probíhá na 100 m dlouhé, rovné pískové, nebo travnaté dráze. Podle pokynů komisaře je kůň třikrát zastaven a na pokyn znovu zabere. Provádí se v jednospřeží v saních, nebo v kládě. Na písku má břemeno hmotnost 100 kg, na trávě 160 kg. Kůň je veden na opratích. Jestliže kůň třikrát svévolně zastaví, je vyřazen ze zkoušky. Při této disciplině se hodnotí poslušnost koně, klidné a plynulé zabírání a styl v tahu.
Součástí výkonnostních zkoušek je oddělené hodnocení a popis exteriéru. Posouzení jednotlivých tělesných částí z hlediska významu pro požadovaný výkon a jednotlivých hodnot daných standardem plemene. Zároveň je hucul posouzen v typu, ohodnocen temperament a charakter každého jednotlivce. Před udělením licence pro hřebce, nebo před zařazením klisen do plemenné knihy musí majitel předložit průkaz parentity – neboli potvrzení původu obou rodičů pomocí analýzy DNA.
Majitel může s klisnou absolvovat i nižší typ výkonnostních zkoušek. V podstatě buď jenom pod sedlem, nebo pouze v zápřeži. Tato kobylka však nemůže být zapsána do genetických zdrojů a nemůže být příjemcem dotací. Do plemenné knihy však zavedena je.

Jaké byly loňské zkoušky
Ve čtvrtek 20. září 2012 se na farmě Ypsilon v Cunkově, poblíž Tábora konaly výkonnostní zkoušky. Na této farmě se zkoušky konají již mnoho let. Je zde dobře připravená jízdárna. Okolní terény vyhovují požadavkům Asociace chovatelů. Organizace je rovněž na dobré úrovni. I letos bylo vše vzorně připraveno. Bylo zde předvedeno jedenáct 3–4 letých klisen. Všechny klisny byly dobře připraveny.
Jedenáct kobylek s různě dobrou úrovní zkoušky absolvovalo a uspělo. Devět z jedenácti bylo zařazeno do genetických rezerv.
O týden dříve proběhly mimořádné výkonnostní zkoušky v prostorách Zemského hřebčince v Tlumačově. Zde byli posuzováni dva tříletí hřebci z majetku hřebčince a 3 kobylky od dvou chovatelů.
Výsledkem těchto zkoušek jsou licentovaní  dva noví hřebci, kteří od příštího roku jsou připraveni pro plemenitbu. Kobylky rovněž ve zkouškách dobře prospěly, jedna se stala genovou rezervou. Letos tedy bylo zařazeno do jednotlivých částí plemenné knihy 14 kobylek. Je to málo. Je známo, že existuje u chovatelů nejméně 7 velmi nadějných kobylek, které by mohly být předvedeny a úspěšně zapsány. Z hlediska alespoň prosté reprodukce základního stáda v ČR – to je asi 500 klisen různého věku i kvality – počet nově zapsaných huculek je nedostatečný.

Noví plemeníci
V Tlumačově mají tedy dva nové plemeníky. Hřebec Pietrosu Nelson bude pravděpodobně určen pro odběr a dodávky inseminačních dávek. Jeho otec je Pietrosu XI-I Luc a matka Oušor IX-13 Luc. Rodina je Deremoxa. Je to vraník, většího rámce, v kohoutku má 143 cm. Je představitelem u nás méně známé linie, která však existuje přes 80 let. Jeho příbuznost s našimi klisnami – pokud existuje – je minimální.
Hřebec Oušor Nugett bude sloužit pro přirozenou plemenitbu. Jeho otec je Oušor Zebulon a matka Hroby XXII-30 Luc. Rodina je Panka. Plemeník je šedý plavák (myšatý). V rodokmenech obou rodičů se vyskytuje vynikající lučinský pepinier Ousor IX, takže geny tohoto předka se mohou lépe prosazovat v dalších generacích.
Oba hřebci jsou z rodičů pocházejících z Lučiny v Rumunsku – pravlasti huculských koní. Mají 100 % huculských genů. Jsou zařazeni do genetických rezerv. Jsou tedy geneticky přínosní.

Závěr
Letošní počet absolventů výkonnostních zkoušek je malý. Je však třeba zdůraznit, že z hlediska kvality jde o posun k lepšímu. Většina předvedených koní má svoji genetickou výbavu na dobré úrovni. Kobylky byly zapsány do příslušných oddílů plemenné knihy, aby mohly být zařazeny do chovu u majitele.  Nebo jsou připraveny k prodeji zájemcům, kteří kobylky rádi koupí a to nejen pro případný finanční příspěvek k jejich chovu, ale zejména pro jejich charakter a vlastnosti. V poslední době si huculští koně získávají stále větší oblibu.

Dr. Zdeněk Svoboda – chovatel HK