1.Úvod

„Člověk obklíčený živly, které se spikly k jeho zkáze, by navždy zůstal otrokem, kdyby z něj kůň neudělal krále.“

E.H. Edwards

Po staletí byl kůň věrným a velmi užitečným pomocníkem člověka. S vývojem techniky rychle ztrácí svoji původní práci, ale stává se předmětem sportovního využití.

Již dávno se lidé snaží chránit díla, která vytvořili naši předkové, avšak teprve nedávno si začali uvědomovat, že každý živočich má na naší planetě své místo a svůj význam. To se týká také primitivnějších, méně užitkových plemen hospodářských zvířat. Ochranou málopočetných plemen hospodářských zvířat nejen vyjadřujeme úctu svým předkům, ale hlavně získáváme zdroj genů pro další šlechtění.

Huculský kůň je řazen mezi primitivní plemena koní, která nejsou příliš vhodná pro sportovní využití a nevynikají krásou a ladností ušlechtilých plemen. Avšak pokud chcete mít spolehlivého koně do hor, vyberete si hucula, pro jeho skromnost, obratnost, vytrvalost a klidný temperament. A až vás bezpečně přenese přes neschůdné kamenité cesty, určitě vám nebude vadit jeho hrubší hlava a kravský postoj.

Ve své práci jsem se zaměřila na jeden z největších chovů hucula v České republice – Farmu Hucul na Janově Hoře.

2.Cíl práce

Práci jsem zaměřila na chov huculského koně na Janově Hoře, který patří mezi přední chovy tohoto plemene v České republice.

Cílem práce je posouzení exteriéru plemenných zvířat na podkladě měření tělesných rozměrů a jejich následné zpracování. Do rozboru chovného materiálu jsem zahrnula vyhodnocení průměrného věku stáda, výskytu barev a zastoupení kmenů. Pro posouzení úrovně plemenářské práce jsem použila výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby.

Druhým cílem je vyzkoušet v praxi a navrhnout metodiku použitelnou při hodnocení chovu hospodářských zvířat v tropech a subtropech.

3.Literární rešerše

3.1. Původ huculského koně

Zjistit původ hucula není jednoduchou záležitostí a názory odborníků se různí.

Podle Lerche et Michala (1956) patří hucul k čistokrevným potomkům nordických ponyů, kteří se výborně adaptovali v horských podmínkách Karpat, a v nejvyšších polohách se uchoval bez příměsi cizí krve.

Někteří hippologové se domnívají, že hucul je vlastně zakrnělý a zdegenerovaný arabský kůň, přizpůsobený horským podmínkám. Podle kraniologických studií je však pravděpodobnější, že hucul je nejjižnější větev severního (nordického) koně, který se přizpůsobil karpatským klimatickým a půdním podmínkám. (Štrupl, 1983)

Bláha (1977) píše, že původ hucula je odvozen od divokého koně severského, neboli nordického (Equus gracilis Ewart). Fylogeneticky je původ této skupiny nejméně prozkoumán a může jít pouze o varietu koně západního.

Taktéž Dušek (1999) řadí hucula ke skupině koní severských – nordických.

Naproti tomu Misař (1992) kostatuje, že původ hucula není exaktně prozkoumán a proto je sporné zda patří k plemenům stepního koně, nebo koně severního. Některé typy zdánlivě potvrzují, že jde o potomka nejzápadnější větve tarpana, exteriérové charakteristiky naopak naznačují, že vliv severských koní byl rovněž významný. Není vyloučena ani možnost částečného míšení obou plemenných skupin. Tarpaních znaků je zdánlivě více a proto je toto plemeno řazeno do skupiny koní orientálních, podskupina tarpanovitých koní.

Hitrík (1987) udává hucula za potomka tarpana (Equus gmeliny, Antonius, 1912), který přišel na začátku holocénu do uvolněného východoevropského areálu z Turanské nížiny jihozápadního Turkystánu (západ Turkménie a Uzbekistán). V Karpatech vznikla a stabilizovala se karpatská odnož horského poddruhu tarpana (Equus gmelini montanus, Hackl, 1938) známá jako horský tarpan karpatský, který byl autochtonním divokým horským koněm Karpat. Horský tarpan karpatský byl domestikován 4000 – 2000 let před naším letopočtem praobyvateli Karpat (Karpové), kteří ho soustavně lovili pro maso a chov. Ještě v prvním století našeho letopočtu žil na jižních svazích Karpat, severně od břehu Dunaje, jak se můžeme dozvědět z historické zprávy římského přírodovědce G. S. Plinia st. v díle Historia Naturae. Domestikovaný horský karpatský kůň nesl všechny typické znaky svého předka.

Ve své dřívější práci hitrík (1967) uvádí jako nejmarkantnější důkaz tarpaního původu hucula existenci samostatného pásma výskytu autochtonního divokého lesního tarpana (Equus gmelini Antonius, subspecies silvatica Vetulani 1928) mezi Skandinávií a Karpaty, na celém území Polska, západní Ukrajiny, západního Běloruska a pobaltských krajů, což svědčí o tom, že vlastní Karpaty nemohli být souvislou jižní větví koně nordického.

Leiský (2000) považuje hucula za nejpřímějšího potomka divokého koně evropského – tarpana (Equus ferus seu gmelini), který byl ještě na počátku našeho letopočtu rozšířen i ve střední a částečně západní Evropě. Změnou biotopu a trvalým pronásledováním usedlými zemědělci se podařilo tarpana vyhubit. Poslední klisna byla ulovena v jižní Ukrajině roku 1879. Po tarpanovi se zachovala jediná úplná kostra v Zoologickém muzeu Akademie věd v Petrohradě a jedna lebka v institutu morfologie Akademie věd v Moskvě. Jediné co přetrvalo, jsou geny v krvi polodivokých potomků tarpana, z nichž je hucul jedním z nejčistokrevnějších.

3.2. Vznik huculského koně

Dobroruka, Kholová (1992) klade centrum chovu malých koní do oblasti Poloninských Karpat a Muramurese. Ovšem vystopovat původní obyvatelstvo je poněkud problematické. Byli to patrně Kostobokové náležející k Dákům a snad i část Burů a Velkých Dáků. Zhruba ve 4.století před naším letopočtem pronikli daleko na východ též Keltové na svých nízkých konících a pravděpodobně ovlivnili typ zvířat zde chovaných. Zajímavé je období vlády římských císařů Domitia a Traina, kteří válčili s Dáky (definitivně je porazili okolo roku 105 našeho letopočtu). Z tohoto období pochází písemné zmínky o neobyčejně obratných dáckých koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu. Také na výjevech tehdejšího života Dáků nacházíme drobného méně ušlechtilého koníka. Římské legie však nedorazily až do Poloninských Karpat a tak se zde dále vyvíjel malý kůň až do příchodu Slovanů v šestém století.

Těmi byli Huculové (rumunsky zbojník), karpatští pastevci rumunsko – rusínského původu po kterých nese hucul své jméno (Leiský, 2000).

Zpočátku chovali jen původní primitivní plemeno různých místních rázů, odvozených od horského tarpana karpatského, ale postupem času chtěli mít koně hezčího a mohutnějšího. Nejprve se pokoušeli přikřížit jiné primitivní plemeno – polské moldavské a ukrajinské koniky, ale křížení nepřineslo očekávané výsledky. Později se pokoušeli o kombinaci s arabem, lipicánem a anglickým plnokrevníkem, avšak ani to nebylo úspěšné. Křížení s arabem sice zlepšilo exteriérové vlastnosti, ale ne mohutnost. Obrat nastal až v 18. století, kdy s německými přistěhovalci přišli i norici. Norik jako autochtonní plemeno Alp se v Karpatech rychle adaptoval. Po použití noriků na místní arabizovanou populaci dosáhli chovatelé žádaného cíle, arab vnesl pohledný exteriér a norik potřebnou mohutnost. Kombinace tarpan – arab – norik vytvořila podklad pro vznik dnešního hucula. Zásluhou soustavného selekčního výběru a tvrdého odchovu se v genofondu ustálil a upevnil žádoucí vzhled i charakteristické vlastnosti, které se nakonec staly dědičné. Hucul zůstal zaoblenější a mohutnější, než jeho vývojově příbuzní - konici, kteří jsou jemnější, kostnatější, užší, s delším rámcem. V této době byl hucul chovaný ve čtyřech typech:

typ tarpana, nejpodobnější horskému tarpanovi karpatskému, který byl nejprimitivnější

typ konika, který byl nejjemnější

typ araba, nejvíce korektní

typ norika, nejmohutnější

Nepoužívá se už typ kertačí (Przewalského hucul), protože mongolští koně Hunů (rok 400), Avarů (rok 550) a Tatarů (rok 1241) se na vyšlechtění hucula nepodíleli, pouze přes Karpaty přešli. Ale i kdyby v Karpatech někteří zůstali, rychle by zemřeli na dýchavičnost kvůli studenému a vlhkému počasí, stejně jako prví arabští koně Turků, dokud se neaklimatizovali.

V roce 1850 si v bukovinském zemském chovu všiml harmonického horského koníka plk. Martin von Herrman, velitel Státního hřebčince v Radovci. A vzhledem k tomu, že rakousko – uherská armáda potřebovala soumary byl v roce 1856 založen samostatný huculský hřebčín Lučina, ležící 110 km západně od Radovce v typickém horském prostředí. Základ chovu tvořilo 10 klisen a 2 hřebci ze zemského chovu, všechny neznámého původu. Huculský hřebčín Lučina byl v roce 1872 zrušen, ale roku 1877 znovu obnoven. Nový plemenný materiál tvořilo 10 kobyl místního bukovinského rázu (Gajana, Kitka, Lučina, Kamjonka, Lukava, Žuravna, Magura, Tatarka a Bobejka) a 14 pepiniérů, zakladatelů známých kmenů a linií.

Stirbul nar. 1873, bez původu, z obce Moldava, arabský typ hucula

Miška nar.1871, bez původu, z obce Lučina, norický typ hucula

Taras nar.1878, bez původu, z obce Wamma, arabský typ hucula

Czeremosz nar. 1883, bez původu, z obce Ciocanesti, tarpaní typ hucula

Doboš nar. 1890, bez původu, ze zemského chovu, arabský typ hucula

Czeremosz I nar. 1883, otec: Stirbul, matka: Lukava

Taras I nar. 1887, otec: Czeremosz, matka: 4 Stirbul – I

Miška I nar. 1883, otec: Miška, matka: 12 Stirbul – 2

Hroby nar. 1895, bez původu, z obce Ciocanesti, tarpaní typ hucula

Goral nar. 1899, bez původu, z obce Žabie, ideální tarpansko – arabsko– norický typ hucula

Capul nar. 1907, bez původu, ze zemského chovu, arabský typ hucula

Hroby I nar. 1909, otec: Hroby , matka: 79 Taras I – 1

Ispas nar. 1910, bez původu, ze zemského chovu, typ hucula - konik

V hřebčíně Lučina se nejlépe uplatnili kmenoví hřebci Goral, Hroby I , Czeremosz, Miška I, Stirbul a Taras. (Hitrík, 1987)

Dobroruka, Kholová (1992) poznamenává, že v této době dostal hucul také své jméno, po Huculech. Ti si dodnes uchovali vlastní nářečí, tradiční kulturu a také původní typy domácích zvířat, nepříliš prošlechtěných, ale výborně přizpůsobených drsným podmínkám polodivokého chovu. Díky Huculům se nám hucul dochoval až dodnes v téměř dokonalé čistotě.

Hřebčín Lučina původně sloužil pro produkci vojenských soumarů, pro armádu Rakousko-Uherské monarchie. Koně byli cvičeni na nošení beden s municí a dalších vojenských zařízení po nejneschůdnějších terénech. Jejich kvality se prokázali až v první světové válce, kdy tito houževnatí a výkonní koně podávali výborné výkony nejen jako soumaři, ale i tahouni a koně jezdečtí, tedy v úlohách pro které nebyli cvičeni. Je ovšem pravda, že Huculové své koně používali k jízdě stejně jako k polním pracem, nebo nošení břemen, hucul byl tedy původně všestranným koněm, což je v horských podmínkách nejlepší a nejvýhodnější možnost. Hucul je nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a poradí si s každou překážkou, či nástrahou na cestě. Je přímo mistrem v brodění dravými horskými toky s kamenitým dnem, a dokonce i po nezpevněné suti se pohybuje obezřetně a lehce jako koza. V těžkém terénu se vyrovná i osvědčeným mulám.

Koubek (1937) se podrobně zabývá chovem koní na Podkarpatské Rusi. Popisuje přirozené prostředí chovu hucula, uvádí přírodní a půdní podmínky. Chov koní je většinou pastevní, bez možnosti přístřešku, což hlavně pro mladé koně a hříbata je nevhodné a doporučuje jim na noc a dobu největší nepohody poskytnout přístřešek.

Dále podrobně rozebírá chov a jeho úroveň v každém okrese. Území rozdělil na tři oblasti. První s chovem anglického polokrevníka, druhou s chovem arabsko – lipickým a třetí oblast horskou s chovem hucula. Hucul se choval v okresech Perečín, Veĺký Berezný, Svalava a Volové. Jako nejlepší hodnotí chov ve Veĺkém Berezném, kde je chov spořádaný se starší tradicí, ale poznamenává, že chov se zlepšuje rychlým tempem také v ostatních oblastech a je naděje, že se brzy vyrovnají a spojí v jednu oblast s dobrým chovem hucula. Podrobně se rozepisuje o hřebcích působících na připouštěcích stanicích a dále vyhodnocuje svody klisen a jejich základní míry. Zmiňuje se také o okrese rachovském, kde je chov koní na velmi špatné úrovni hlavně z důvodu volného zapouštění klisen s nelicentovanými hřebci. U huculů oceňuje jeho nenáročnost a skromnost, stejně jako neobyčejnou obratnost na cestách pro jiného koně neschůdných, možnost využití tohoto koně k tahu, pod sedlem, stejně jako soumara.

Poznamenává, že křížení s haflingy nemůže přinést uspokojivé výsledky, protože hafling má jen málo dobrých vlastností, které bychom potřebovali přenést na hucula a upozorňuje, že v důsledku přikřížení orientální krve, může dojít ke zpětnému štěpení. Navíc hafling je dobrým zužitkovatelem hojné, ale málo hodnotné píce, zatímco hucul se musí spokojit nejen s méně hodnotnou píce, ale i s malým množstvím. Nedocenitelná výhoda hucula spočívá však právě v tom, že i za špatných podmínek a při nedostatku se vyvine v harmonicky uceleného a práceschopného jedince, třeba malých rozměrů, zatímco příslušník jiného plemene by se za stejných podmínek vyvinul v práce neschopné nedochůdče. Navrhuje, pokud bude osvěžení krve u hucula nezbytné, použít koně orientální ze Zakavkazí, jako je kůň karabašský a kabardinský, kteří také vynikají vytrvalostí a skromností.

Chov huculů v Lučině zmiňuje také Štrupl (1983), koně tam byli chováni tak, aby zůstali skromní, tvrdí, nenároční a snášeli skromné krmení a drsné klima. Proto byla stáda huculů celoročně na pastvinách pod širým nebem, pouze za studeného, větrného a deštivého počasí se zaháněli do lesa. Na podzim, když byli noční mrazy zapalovali ošetřovatelé na pastvinách ohně, aby se koně mohli ohřát a ráno je opět vyháněli na pastvu. Přes zimu byli ustájeni v otevřených volných stájích a přikrmovali se senem. Oves dostávali pouze plemeníci. Březí kobyly se hřebily bez pomoci na pastvinách.

3.3. Chov hucula v naší republice

Hučko (1995) uvádí, že chov hucula navazuje přímo na chov v hřebčíně Lučina. Šlechtitelská základna chovu byla založena roku 1922 , kdy Ministerstvo zemědělství převzalo československou část huculského stáda a přechodně ji umístilo v hřebčíně Topolčianky. Stádo mělo 33 koní z toho dva kmenové hřebce Hroby I a Goral I, 15 plemenných kobyl ( 6 po hřebci Goral, 4 po Hroby, 4 po Hroby I a 1 po Miška I ) a 16 hříbat (12 po hřebci Hroby I a 4 po Goral I ).

V roce 1923 bylo stádo přesunuto do hřebčína Turja Remety, při kterém byl v roce 1928 vybudován huculský hřebčín Močárky. Umístění stáda však nebylo trvalé a mezi hřebčíny se dělaly přesuny. V roce 1926 byla část stáda převezena do Topolčianek, zde byl roku 1936 chov hucula zrušen a stádo se mimo ročníku hřebečků stěhovalo zpět do Turja Remet. Topolčianky nezůstaly bez huculů dlouho, již v roce 1939 tu bylo znovu vybudované huculské stádo (2 kmenoví hřebci a 10 plemenných kobyl). Protože byl malý početní stav plemenného materiálu, chovaného pouze ve dvou liniích byl roku 1925 nakoupen na východním Slovensku hřebec Gurgul.

Hitrík (1987) poznamenává, že střediskem chovu nejlepších huculů v beskydských Karpatech byla oblast v okolí Sniny. Hřebec Gurgul pocházel z obce Pichné severně od Sniny , narodil se roku 1924 a byl typickým tarpaním huculem. Jeho otcem byl s největší pravděpodobností vynikající hřebec 452 Goral – 11, který působil na připouštěcí stanici v Snině.

Hučko (1995) píše, že Gurgul působil jako pepiniér v Topolčiankách šest let a velmi se osvědčil, také přispěl k rozšíření krevní základny plemene a založil kmen Gurgul , který se chová dodnes. V této době přichází požadavek od chovatelů a armády na zmohutnění hucula. V Topolčiankách se pokoušeli křížit lipicána s huculem, ale nepřineslo to žádané výsledky, stejně jako pokus v Turjach Remety o křížení s haflingem.

Za účelem křížení byla roku 1949 ve Zlobinách zřízena stanice horského koně. Bylo zde soustředěno 50 kobyl v huculském typu a v roce 1954 přibylo dalších 24 kobyl nakoupených na východním Slovensku. Mimo huculských hřebců zde působili také fjordští hřebci Hron a Birlad. Při probírkovém systému těžby dřeva, se u státních lesů zvyšovala potřeba tažných koní, a proto Státní lesy zřídili roku 1950 hřebčín na Muráni. Tam bylo během dvou let nakoupeno 100 plemenných kobyl v huculském typu. Zpočátku se praktikovala čistokrevná plemenitba, později se pro získání mohutnějších kříženců přešlo k zušlechťovacímu křížení za použití fjordských a haflingských hřebců. Ale koně chovaní na Muráni svojí mohutností nedostačovali pro práci v lese, a proto se v plemenitbě začali využívat chladnokrevní hřebci v typu norika. Postupně hucul z muráňského chovu vymizel a nahradil ho norik.

Dobroruka, Kholová (1992) píše, že přes vynikající výsledky hřebčín Lučina po rozpadu Rakouska - Uherska zaniká. Protože ležel na území o které se dělilo Polsko, Rumunsko a Československo, zdědila každá země část chovného stáda. Naše část stáda byla převezena do nového hřebčína v Turjanských Remetách, hřebčín leží v karpatských poloninách, jedná se tedy o drsnější prostředí na které byli huculové zvyklí. Nad údolím říčky Turji se zvedají poloniny do výše 1000 m. n. m., Runa je vysoká 1481 m. n. m. a Boršava 1679 m. n. m. Zde byli huculové chováni a takové prostředí jim vyhovovalo.

Ale již roku 1922 se naše stádo (15 kobyl, 2 hřebci a 16 hříbat) stěhovalo do Státního hřebčína Topolčianky, kde je šlechtitelský chov dodnes, přestože pro hucula jsou zde až příliš dobré podmínky. V takovém prostředí koně rychle ztrácejí svůj původní typ. Huculové z Topolčianek získali sice ušlechtilejší vzhled a větší mohutnost, ale ztratili svoji původní skromnost a obratnost.

Toto období je charakterizováno snahou o získání koně mohutného, silného a skromného, což jsou poněkud protichůdné požadavky, proto se křížila nejrůznější plemena. Hucul se v Topolčiankách křížil s lipicánem, který se osvědčil v nižších polohách, výsledek byl však neuspokojivý. Z Lučiny jsme získali hlavně kmeny Goral a Hroby a v Topolčiankách vyšlechtili slovenský kmen Gurgul, vynikající mohutností. V roce 1950 se stádo znovu stěhovalo do nově založeného hřebčína na Veľké Lúce pod Muráněm, v tehdejší CHKO Muránská planina. Hřebčín a okolní pastviny leží v nadmořské výšce kolem 800 metrů n. m., přímo pod zříceninou Muráně na rozlehlé planině obklopené lesem a od údolí potoka i obce Muráně oddělená strmým lesnatým svahem. Vznikla tak zajímavá enkláva s poměrně drsným podnebím a skromnou, ale druhově velmi pestrou pastvou ovlivněnou vápencovým podkladem.

Snahou v pokračujícím šlechtění bylo rozšíření úzké krevní základny. Muráňský hřebčín měl vychovávat koně pro těžkou práci v horách. Po rozšíření krevní základny, začalo opět křížení hucula tentokrát s koňmi norickými, fjordskými a s haflingy. V této době byl importován hřebec Oušor z Rumunska (tento kmen existuje dodnes). Výsledkem byli koně mohutnější s dobrými vlastnostmi huculů, jako pružná a pevná kopyta, skromnost, otužilost a ovladatelnost. Přesto se pro tyto křížence nenašlo využití. Pro stahování dřeva je potřeba nejen kůň obratný, ale i dostatečně těžký, který uplatňuje mimo aktivní síly i pasivně svou velkou hmotnost. V extrémních terénech, kde by hucul uplatnil svoji menší hmotnost a obratnost, se počítalo s využitím netypické lesnické mechanizace jako např. lanovky. Navíc těžba v těchto oblastech je velmi náročná a také nízká, většina lesů patřila mezi lesy ochranné, kde se s větší těžbou vůbec nepočítalo.

Hucul náhle ztratil svůj význam a proto bylo rozhodnuto, že se jeho chov zlikviduje. Jednotliví koně, nebo skupiny tak byli rozesláni do jiných hřebčínů, zde sloužili většinou k pomocným pracem a k výcviku mladých jezdců. Zdálo se, že hucula čeká stejný osud jako jiná méně produktivní plemena domácích zvířat. V lepším případě by skončil v zoologických zahradách, nebo v zemědělských podnicích zaměřených na historii chovu, v horším případě by hucul zmizel ze světa navždy.

Podobně popisuje chov hucula také Hučko (1995), Misař (1992), Štrupl (1983) a Leiský (2000).

Leiský (2000) podotýká, že v obou světových válkách utrpěli huculové ze střední a východní Evropy obrovské ztráty, které se již po 2. světové válce nepodařilo nahradit a významně přispěly k zúžení krevní základny.

Jen v průběhu 2. světové války se snížil stav huculského koně o 21%. Hučko (1992)

Snahu o zmohutnění hucula nejdříve křížením s jinými plemeny, později čistokrevnou plemenitbou na podkladě importovaných huculských hřebců dokazuje řada prací např. Mandelík (1963) a Richard, Munk (1968).

3.4. Záchrana hucula

V 70. letech se zvedla vlna zájmu o veškeré přírodní hodnoty a spolu s ochranou volně žijících zvířat se začala chránit i původní primitivnější plemena. Ta se tak stala kulturní památkou a zajímavostí. Věnuje se jim péče po stránce chovatelské i etologické, protože jde nejen o svědky (a důkazy) chovatelské historie našich předků, ale též jsou nositeli neobyčejných vlastností a v zájmu udržení pestrého genofondu Země bychom neměli likvidovat, co bylo již jednou vytvořeno. V roce 1971 zbylo v tehdejší ČSSR pouze 26 klisen schopných reprodukce, zbytek huculů byl příliš starý. Ale v Polsku, Rumunsku, Ukrajině a částečně i Maďarsku se v malé míře choval hucul v čistém chovu a tak bylo možno získat kvalitní chovné hřebce.

Začátky byly přesto těžké, záchrany hucula se ujali nadšenci a amatéři, kteří byli rádi, když koním zajistili stáje, krmení a ošetřování. V roce 1972 byl založen Hucul klub, začínal s jedním hřebcem a čtyřmi klisnami od soukromých chovatelů. Po mnohém stěhování se usídlili v Hubenově u Kralovic a v Praze 5 na Zmrzlíku zůstala připouštěcí stanice, o pět let později bylo na Hubenově vytvořeno padesátihlavé stádo. Dobroruka, Kholová (1992)

Leiský (2000) píše, že v roce 1972 založil Tis – Svaz pro ochranu přírody a krajiny (nejstarší ekologická organizace v ČR) Hucul Club, aby zachránil zbytky huculského stáda z Muráně. V této době byl celosvětový počet jedinců plemene hucul 300 kusů. K záchranné akci se postupně připojilo Polsko, Rumunsko, Ukrajina, Maďarsko, Rakousko a po rozdělení Československa také Slovensko. Od roku 1976 byla pod odborným dohledem Prof. MUDr. K. Lewita DrSc. zahájena hipoterapie, která se zde vyučuje dodnes. Dalším významným krokem bylo vyhlášení hucula chráněným genofondem FAO v roce 1979. V témže roce (1979) byl násilně zlikvidován Tis a Hucul Club se s obtížemi zachránil pod záminkou jezdecké turistiky v TJ Aster. Česká republika v roce 1993 uznala plemeno hucul jako genovou rezervu koní v ČR.

Hucul Club využívá koně také při jezdecké turistice, tábornictví a ekologické výchově. Tyto činnosti pro něž se hucul mimořádně hodí díky své pevné nervové soustavě, inteligenci, tělesné zdatnosti a důvěře k člověku, pomáhají chovné stádo zaměstnat a také přispívají k úhradě chovatelských nákladů, které jsou v České republice ponechány na bedrech dobrovolníků.

Hucul Club nebyl jediný, kdo se snažil o záchranu hucula Ščasný (1994) píše, že v sedmdesátých letech byl založen chov v Košicích při Vysoké škole veterinární. Postupně nakoupili chovné klisny a hřebce. Tamnější předseda jezdeckého oddílu prosadil využití hucula jako jezdeckého koně pro děti. Ačkoli se hucul nemůže výkonností rovnat např. malému arabovi, má řadu vynikajících vlastností, které ho předurčují být dětským sportovním koněm. S tímto cílem se začaly pořádat závody ve spolupráci se Slovenskou televizí pod názvem Cena televizní LASTOVIČKY, pro koně do 147 cm kohoutkové výšky, a jezdce od 8 do 16 let. Za 15 let zvítězil hucul osmkrát, hucul s příměsí cizí krve pětkrát a malý sportovní kůň dvakrát. Od druhého ročníku, byla zařazena drezůra a koně překonávali překážky ve výšce základního parkuru velkých koní. Koncem osmdesátých let chov huculů převzala Zoologická zahrada Košice.

V roce 1979 byl založen další chov hucula a to hned pod třemi organizacemi. Materiální zabezpečení chovu, mzdy, údržbu, stroje a režijní náklady zaštítil Státní statek Vysoké nad Jizerou, v jeho vlastnictví byly také koně a budovy. Další byla základní organizace SSM při státním statku 01/11 a Český svaz ochránců přírody Hucul. Jako místo chovu byla zvolena Janova Hora u Vítkovic v Krkonoších. Během osmi let zde mladí lidé, převážně brigádníci přestavěli starou krkonošskou chalupu na stáj pro koně, kuchyň, seník, ubytovací prostory a postupně celou horskou chatu. Důvodem zřízení dalšího chovu nebyla jen záchrana hucula, ale také vypásání těžko přístupných pastvin a obnova přirozených květnatých luk Krkonoš, stejně jako vybudování dalšího centra pro zájmovou činnost mládeže. V roce 1987 byl chov huculů na Janově Hoře uznán jako rozmnožovací. Karbusický (1987)

V dnešní době jak poznamenává Leiský (2000) je chov hucula velmi rozdroben a při udržení tohoto plemene nelze spoléhat na chovatele s jedním, či dvěma jedinci, často v nevhodných podmínkách bez možnosti pastevního odchovu.

Je žádoucí podpořit iniciativu chovatelů tohoto koně o uchování a další zdokonalení této malé populace a dovézt ji do žádoucího rozsahu matek a hřebců odlišných chovných linií. Váchal, Bouška (1993)

Jelínek (1996) uvádí, že v roce 1995 u nás bylo evidováno 38 hřebců, 386 klisen a 354 hříbat, celkem tedy 778 koní označovaných jako hucul. Avšak jako skutečné příslušníky plemene (s podílem huculské krve nad 50%) bylo možno definovat pouze 37 hřebců, 164 klisen a 210 klisniček v odchovu nebo nezařazených. Za skutečné příslušníky plemene pak lze považovat pouze 410 koní.

Na území ČR bylo k roku 1998 chováno asi 380 klisen a 36 hřebců označovaných v ústřední evidenci jako plemeno hucul, avšak řada jedinců vykazuje velký podíl krve haflinga, fjordského koně a chladnokrevníků. Pro čistokrevnou plemenitbu je k dispozici snad 170 klisen a 17 hřebců, ale pravděpodobně ještě méně. ŘÁD PLEMENNÉ KNIHY huculských koní (1998)

3.5. Plemenný standard

Standardem je dlouhověký kůň tvrdé tělesné konstituce, nesoucí co nejúplnější genetickou informaci svého plemene, s dobře vyjádřeným typem, tělesný rámec s delšími liniemi, fundament s korektním postojem a pravidelnými chody, odpovídající plemeni. Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 – 6 letech. Plně výkonným zůstává do 25 let, dožívá se 30 i více let. Hucul by měl mít tyto tělěsné míry:

klisny kohoutková výška hůlková 134 – 142 cm

obvod hrudi 160 – 180 cm

obvod holeně 17,5 – 19,5 cm

hřebci kohoutková výška hůlková 136 – 144 cm

obvod hrudi 165 – 185 cm

obvod holeně 18,2 – 20,2 cm

U hucula je dobře vyjádřený plemenný typ s výrazným pohlavním dimorfismem, souladná tělesná stavba, tělo je dobře a pevně stavěné.

Hlava je masivnější, suchá, kratší v obličejové části, se širokou mozkovnou a mohutnými žuchvami.

Krk je silný, svalnatý, středně nasazený, často spíše klenutý.

Kohoutek je většinou méně výrazný, hřbet pevný, bedra krátká a dobře vázaná. Záď je široká, svalnatá, středně skloněná, často kratší. Typický je široký a hluboký hrudník.

Končetiny jsou suché s výraznými klouby a kratší přední holení. Kopyta pravidelná s dobrou a velmi tvrdou kopytní rohovinou.

Postoj je vpředu pravidelný, vzadu někdy mírně šavlovitý a sblížený ve hleznech.

Chody jsou kratší a pravidelné, v terénu se pohybuje velmi jistě a obratně.

Nejčastější zbarvení je hnědák nebo plavák všech odstínů, méně ryzák a vraník, typický je výrazný úhoří pruh, často se vyskytuje zebrování bérce a předloktí a někdy oslí kříž. Albinotické odznaky jsou nežádoucí.

Srst je delší, hrubší a hustá, dobře přizpůsobivá nepřízni počasí. Na kořeni ocasu se někdy vyskytuje štětka z krátkých žíní, ohon splývá až k zemi.

Hucul je skromný, vytrvalý s dobrými charakterovými vlastnostmi, psychicky vyrovnaný a s klidným temperamentem.

Je konstitučně tvrdý, dobře krmitelný a jako primitivní plemeno si uchovává přirozené instinkty po předcích. Při dobrém zacházení je učenlivý, pracovitý a vytrvalý. Vzhledem ke svým tělesným rozměrům je velmi výkonný při práci, zejména v terénu, kde je jistý a obratný. Velká odolnost a konstituční tvrdost se projevuje zejména při nepříznivých životních podmínkách. Nevadí mu nízké teploty, je však citlivý na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.

Bývá pevného zdraví a velmi plodný, natalita je vysoká a porody zpravidla bez komplikací. Vývoj hříbat bývá pravidelný a bezproblémový. ŘÁD PLEMENNÉ KNIHY huculských koní (1998)

Dušek (2000) popisuje hucula jako koně s menším rámcem, ušlechtilého výrazu, s velmi silným hřbetem a dobře osvalenou zádí, častěji se sblíženými hákovitými hlezny, což je však u huculů funkční znak. Je skromný, s pevnou konstitucí, všestranně výkonného typu. S velkou jistotou překonává v geograficky členitém terénu přírodní překážky a intuitivně se vyhýbá nebezpečným místům.

Dobroruka, Kholová (1992) udává, že nejpůvodnější zbarvení je šedý plavák. Dále v důsledku nekontrolovaného křížení je exteriér mírně neustálený, hlava může mít profil rovný (nejčastěji), mírně štičí (pravděpodobně dědictví po tarpanovi), nebo s náznakem klabonosu. Zadní nohy mívají kravský postoj, který má zřejmě své výhody v obtížných horských podmínkách, neboť se vyskytuje u všech horských plemen koní.

Špaček (1987) upozorňuje, že zbarvení hucula je většinou bez odznaků a pokud se vyskytují ve větší míře svědčí o přikřížení cizí krve. V PLR je hucul také ve zbarvení strakoš. Konstatuje, že má dobrou povahu, někdy je svéhlavý a nesnadněji se ovládá (tvrdohubost).

Štrupl (1983) dělí hucula podle hlavy na typ jemnější, ušlechtilejší se štičí hlavou typickou pro kmen Hroby. A na typ s hlavou delší, hrubší a masitější jako má kmen Goral.

Obdobně popisuje hucula také Lerche, Michal (1956), Edwards (1992) a Bláha (1977).

3.6. Měření koní

Dušek (2000) udává, že měření koní je podkladem k charakteristice kohoutkové výšky a ostatních rozměrů k určení tělesného rámce a souměrnosti tělesné stavby. Základní tělesné míry jsou součástí plemenných standardů. U hříbat měření umožní zjistit růst a vývin a tak je možné ho kontrolovat. Měřením koní se zabývali již ve starořecké literatuře, kdy hodnotili hlavně výšku a srovnávali ji s délkou. Největšího rozmachu dosáhlo měření koní ve 20 století, kdy vznikla hipologická biometrika, která sledovala vztahy tělesných tvarů a hmotnosti k dosahované výkonnosti. Dále se zabývá měřícími pomůckami, zásadami měření, tělesnými rozměry a vyhodnocením tělesné stavby pomocí indexů.

Jelínek (1996) se zabývá obrazem struktury současného huculského stáda v ČR, při čemž do souboru zařadil jedince s genovým podílem hucula 50% a vyšším. Definuje je podle genové skladby, podle rozložení majitelů chovaných zvířat v tradičních krajích a okresech.

Dále analyzuje současnou věkovou strukturu stáda, frekvenci aktivních klisen v chovu podle otců, základní tělesné rozměry, kvalitu základního stáda podle zatřídění do tříd za exteriér, zastoupení základních barev a předpokládané zatřídění klisen do oddílů plemenné knihy.

Hučko (1995) ve své práci shrnuje působení huculů v Topolčiankách a navrhuje šlechtitelský program. Shrnuje průměrné hodnoty tělesných rozměrů huculů v období 1922 – 1984 a uvádí standardy tělesných rozměrů huculů.

Mandelík (1963) se zabýval měřením koní z chovů Turja Remety a Topolčianky (Zlobiny). Porovnával míry čistokrevných huculů a jejich kříženců s haflingem a fjordským koněm.

Richard a Munk (1968) se rovněž zabývají křížením hucula s fjordským koněm, haflingem, chladnokrevníkem a ostatními teplokrevníky, ale hodnotí také míry hucula v čistokrevné plemenitbě podle kmenů.

Dále uvádí přehled autorů, kteří se měřením hucula zabývali.

3.7. Indexy tělesné stavby

MaŠek (1983) uvádí, že indexy tělesné stavby rozumíme číselné údaje stanovující vzájemný poměr dvou nebo více tělesných rozměrů, které jsou k sobě v určitém vztahu. Porovnáním hodnot indexu v různém věku, pak zjišťujeme, jak se mění se stářím tělesné proporce zvířete.

Dále poznamenává, ačkoli má měření a výpočet indexů značný význam pro zhodnocení exteriéru, nesmí se přeceňovat, protože je sice přesné, ale také jednostranné a neúplné. Nestačí k vystižení všech exteriérových vlastností např. utváření hlezna, nebo pohlavního výrazu. Při posuzování zvířat doporučuje kombinovat měření a výpočet indexů s exteriérovým posouzením podle bodového systému.

Věříš (1983) poznamenává, že indexů používáme pro porovnání tělesné stavby u většího počtu jedinců, nebo k porovnání různých plemen koní.

Obdobně charakterizuje a udává vzorce pro výpočet indexů také řada dalších autorů jako Benešová, Hajič (1981), havel (1985) a Dušek (1999).

Vzorce pro výpočet příslušných indexů tělesné stavby uvádím v kapitole Materiál a metodika.

3.8. Hodnocení tělesné harmoničnosti

Dušek (1999) uvádí, že pro zvýšení objektivity hodnocení tělesné stavby a k doplnění vizuálního posouzení tělesné harmoničnosti bylo vypracováno pomocné kritérium a to síť ke stanovení tělesné proporcionality, umožňující hodnotit její numerickou hodnotou.

Jejím základem je tělesný standard a na základě variability tělesných tvarů jsou stanovena i rozptylová pásma. Metoda umožňuje při odchylce od standardu základního rozměru – výšky, stanovit poměrné odchylky u ostatních rozměrů.

Na podkladě tabelovaných kvantilů normálního rozdělení je sestrojena decilová síť, jejíž podstatou je souhrnné srovnání odchylek jednotlivých tělesných rozměrů od standardu. Kromě vyjádření tělesné souměrnosti jednou numerickou hodnotou, lze rovněž zakreslením tělesných rozměrů do této sítě tělesné stavby upřesnit výběr rodičovských párů, protože grafická interpretace jasně ukazuje přednosti a nedostatky tělesné stavby a je pro chovatele daleko přehlednější.

Podrobný postup konstrukce decilové sítě a vyhodnocení tělesné harmoničnosti uvádím v kapitole Materiál a metodika.

3.9. Příbuzenská plemenitba

Podle Župka (1983) spočívá příbuzenská plemenitba v páření dvou zvířat, jejichž příbuznost je vyšší, než je průměrný stupeň příbuznosti v celé populaci. Názory na inbríding se v průběhu let měnily. V 18. a v první polovině 19. století byla příbuzenská plemenitba pravidelně používána a ceněna hlavně při zušlechťování plemen. V této době bylo vyšlechtěno mnoho moderních plemen zejména v Anglii, neúměrné používání vedlo ke zklamání a v druhé polovině 19. století byla považována za škodlivou metodu, která způsobuje degeneraci chovu. Nyní se soudí, že inbríding není sám o sobě škodlivý, je to metoda při níž může dojít k negativním i pozitivním důsledkům.

Podstatou příbuzenské plemenitby je zvyšování homozygotnosti a konečný výsledek závisí na genotypu rodičů. Záporným důsledkem je inbrední deprese, kladným důsledkem je zvýšení homozygotnosti pozitivních vloh, ten však není velký, protože ho výrazně snižuje inbrední deprese. Důsledky příbuzenské plemenitby jsou dvojího druhu. V případě zpětného páření na rodiče se nezvyšuje homozygotnost, ale genetická podobnost, jestliže jde přitom o jedince heterozygotního s velkou individuální potencí, rozšiřuje se průrazně jeho typ v potomstvu. Využívá se zejména při tvorbě linií, nebo nového plemene.

Při páření sourozenců se zvyšuje homozygotnost, ale žádoucí genotyp se rozkládá do více homozygotních genotypů, které se často liší. Zde je velmi důležitá selekce, která musí zachytit žádoucí genotyp.

Nepříznivé důsledky příbuzenské plemenitby je možné zmírnit např. použitím prostorové izolace, kdy pářené jedince chováme ve velmi rozdílných podmínkách.

Při inbrídingu je důležitý stupeň příbuzenské plemenitby.

Úzká příbuzenská plemenitba je páření rodičů s dětmi, prarodičů s vnuky nebo sourozenců mezi sebou.

Blízká příbuzenská plemenitba je páření jedinců mezi kterými jsou 3 – 4 generace, nejčastěji jde o páření bratranců a sestřenic.

Vzdálená příbuzenská plemenitba je páření pravnuků s pravnučkami, kdy je mezi jedinci 5 generací.

Páření jedinců, které mají společného předka v šesté a vyšší generaci se již nepovažuje za příbuzenskou plemenitbu.

Z hospodářských zvířat je na příbuzenskou plemenitbu nejméně citlivý právě kůň.

Obdobně popisují příbuzenskou plemenitbu také ostatní starší autoři jako štrupl (1983) a benešová , hajič (1981).

Dušek (1999) poznamenává, že při příbuzenské plemenitbě se nemění genové složení populace, ale mění se složení genotypové. Podle prochovanosti na společné předky se příbuzenská plemenitba dělí na úzkou, blízkou a vzdálenou a z tohoto rozdělení vyplývá nutnost posuzovat ji podle stupňů příbuznosti. V běžné chovatelské praxi se dlouho hodnotilo na prochovanost společného předka v jednotlivých generacích a podle vzdálenosti se posuzoval stupeň příbuzenské plemenitby. Velmi rozšířené je také počítání volných generací na společného předka, přičemž generace rodičů se nepočítá, tato metoda se v chovu koní ještě aplikuje.

Uvedené způsoby jsou jednoduché, avšak příliš obecné, protože při opakovaném výskytu společného předka bylo hodnocení nedostačující. Nejvhodnějším vyjádřením intenzity příbuzenské plemenitby je výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta (vzorec pro výpočet uvádím v kapitole Materiál a metodika). Hodnocení příbuzenské plemenitby přichází v úvahu tehdy, když se společný předek či více předků vyskytuje v obou polovinách rodokmenu. V praxi chovatelé označovali takové rodokmeny jako uzavřené, zatímco za neuzavřené označovali ty, v nichž se společný předek vyskytuje jen v polovině rodokmenu (tedy jen u otce nebo jen u matky). V takových případech se musí koeficient příbuzenské plemenitby stanovit ne u hodnoceného probanda, ale u jeho rodiče, u kterého byla inbrední plemenitba využita, protože o příbuznosti u probanda mluvit nelze.

Příbuzenská plemenitba se v chovu koní využívala již v předantických kulturách při upevňování vlastností v chovu. Stala se jednou z významných forem plemenitby, kterou se dosahovalo rychlejšího ustálení žádoucích vlastností. Příbuzenská plemenitba se zaměřila na využití vynikajícího předka, aby potomstvo získalo jeho vlastnosti a dále je pak přenášelo v chovu. Nelze přehlédnout, že s pozitivními vlastnostmi se mohou kumulovat vlastnosti negativní. Dlouhodobou příbuzenskou plemenitbou může dojít k inbrední depresi s negativními následky. Prvním náznakem deprese je snížení životaschopnosti, snížení plodnosti, zeslabení konstituce a tělesné stavby, až postupně po patologické nálezy. Proto se při využívání příbuzenské plemenitby musí věnovat značná pozornost studiu rodokmenů vybraných jedinců včetně podrobného rozboru vlastností předků.

Závěrem lze říci, že příbuzenská plemenitba je účinná za předpokladu, že se provádí na podkladě odborného výběru jedinců po nezbytném prověření celého komplexu možných dopadů. Příbuzenská plemenitba byla použita při vzniku četných plemen. Nelze ji používat mechanicky, ale jen na podkladě konkrétních cílů. Bezkoncepčnost může naopak způsobit znehodnocení plemene. V chovech využívajících příbuzenskou plemenitbu ve větším rozsahu se sleduje stupeň heterozygotnosti, protože obecně se zvyšující se homozygotností se může snižovat fitness plemene. Proto stupeň heterozygotnosti spolu s hodnocením stupně příbuznosti zpřesňuje připařovací plán. Sledování genetického polymorfismu z hlediska heterozygotnosti a širší poznatky molekulární genetiky jsou a budou přínosem i pro usměrňování příbuzenské plemenitby.

4. Materiál a metodika

4.1. Úvod k materiálu a metodice

Cíl práce spočívá ve snaze vypracovat a ověřit v praxi metodiku měření velkých hospodářských zvířat, hlavně koní a následné vyhodnocení získaných výsledků, které by bylo možno aplikovat v rozvojových zemích. K dosažení cíle jsem použila následující materiál a metodiku.

4.2. Měření koní

4.2.1. Měřící pomůcky

K měření jsem použila Lydtinovu hůl a pásmo.

Lydtinova hůl je kovová trubice dělená na centimetry a v ní je zasunuta slabší čtyřhranná kovová tyč rovněž s centimetrovou stupnicí. Při měření výškových rozměrů se narovná horní rameno a při měření délkových a šířkových rozměrů také rameno dolní. Hůl má stupnici po obou stranách tak, aby bylo možno údaje měřit shora dolů i zdola nahoru.

Holí se měří výškové, délkové a případně i šířkové rozměry. Měřila jsem s ní následující rozměry: hůlkovou výšku v kohoutku, výšku v sedle, výšku v kříži, výšku kořene ocasu, šířku hrudi, přední šířku pánve, střední šířku pánve, délku pánve, šířku hrudi za lopatkou a šikmou délku těla. Šířkové rozměry jako šířka hrudi, přední a střední šířka pánve a délka pánve se obvykle měří Wilkensonovým kružidlem, které je velmi přesné, praktické a poskytuje přesnější výsledky než Lydtinova hůl.

V rozvojových zemích bude postačovat Lydtinova hůl a zároveň se tak sníží náročnost na vybavení měřícími pomůckami, proto jsem místo kružidla použila Lydtinovu hůl.

Ostatní rozměry jako kohoutkovou výšku páskovou, obvod hrudi, obvod holeně a hloubku hrudi jsem měřila pomocí pásma. Pásmo bylo rozděleno po jednom centimetru a prvních 25 centimetrů bylo děleno na milimetry, aby bylo možno změřit co nejpřesněji obvod holeně.

4.2.2. Zásady měření

Před měřením zkontrolujeme stav měřících pomůcek. Při opotřebení se výrazně snižuje přesnost měření.

Koně je nutné postavit na rovnou zpevněnou plochu. Je účelné koně před měřením s plochou obeznámit a při měření zajistit, aby kůň viděl stádo.

Kůň se postaví tak, aby měl při měření rovnoměrně zatížené všechny končetiny a při pohledu z boku se kryly, tj. přední končetiny stojí vedle sebe a taktéž zadní. Pomocník koně uklidňuje.

Při vlastním měření je třeba mít na paměti, že kůň je lekavé zvíře a s pomůckami zacházet klidně a obratně, aby se vyloučila možnost zranění.

Při měření výškových rozměrů je nutné stále kontrolovat postavení měrné hole, protože už při malém vychýlení se prudce snižuje objektivita naměřených hodnot.

Při měření obvodu hrudi a holeně je žádoucí dodržovat stejné přilnutí pásma a také stejné utažení u všech měřených koní.

Není vhodné měřit vysokobřezí kobyly, protože zejména obvod hrudi je zatížen velkou chybou. Jako příklad mohu uvést kobylu Gladysu, kterou jsem shodou okolností měřila asi tři dny před porodem a zjistila obvod hrudi 195 cm, na podzim byla tato hodnota 185 cm.

Měření by měl vždy provádět jeden člověk.

Koně jsem měřila v září 2000 na Farmě Hucul, Janova Hora, celkem jsem změřila 31 koní. Moje měření probíhalo na prakticky jediném možném místě na farmě, které slouží jako příjezdová cesta, připouštědlo a úvaziště. Splňuje základní předpoklady – je rovné a zpevněné. Samotné měření jsem prováděla sama, aby se minimalizovala chyba a pomáhal mi jeden člověk, který koně držel a zapisoval.

Každý kůň byl změřen dvakrát a průměr z obou měření byl použit pro výpočty. U okovaných koní se od výšky kohoutkové hůlkové, výšky v sedle, výšky v kříži a výšky v kořeni ocasu odečetlo 0,5 cm na podkovy.

4.2.3. Tělesné rozměry

q Kohoutková výška hůlková (KVH) se měří od země kolmo k nejvyššímu místu kohoutku tkz. záseku

q Výška v sedle (VS) je kolmá vzdálenost od země k nejnižšímu místu hřbetu

q Výška v kříži (VK) se měří kolmo od země k nejvyššímu místu zádě ( křížová kost )

q Výška kořene ocasu (VKO) je kolmá vzdálenost od země ke kořeni ocasu

q Šířka hrudi (ŠH) se měří zepředu na zevním hrbolu ramenních kloubů

q Přední šířka pánve (PŠP) se měří zezadu na nejvzdálenějších místech kyčelních hrbolů

q Střední šířka pánve (SŠP) se měří rovněž zezadu na velkých chochlících

q Délka pánve (DP) se měří z boku jako vzdálenost od zevního hrbolu kyčelního k zevnímu hrbolu sedacímu

q Šířka hrudi za lopatkou (ŠHZL) se měří těsně za lopatkami v nejužším místě

q Šikmá délka těla (ŠDT) je vzdálenost od ramenního kloubu k zadnímu výčnělku sedacího hrbolu

q Kohoutková výška pásková (KVP) se měří od patky levé přední končetiny k nejvyššímu místu kohoutku (zásek)

q Obvod hrudi (OH) se měří za kohoutkem v nejužším místě

q Obvod holeně (Ohol) se měří v horní třetině, tam kde je holeň nejslabší

q Hloubka hrudi (HH) se měří jako kolmá vzdálenost hrudní kosti (sternum) od země. Naměřená hodnota se odčítá od kohoutkové výšky, tímto postupem je vyloučena diferenciace vzniklá samotným měřením hloubky hrudi a výšky hrudní kosti, jejichž součtem by měla být kohoutková výška. Hloubka hrudi se může měřit holí nebo páskou, při měření jsem dala přednost pásce, protože měření s ní je rychlejší a méně zneklidňuje koně.

4.3. Indexy tělesné stavby

Hodnocení zvířete pouze na základě absolutních naměřených hodnot je velmi obtížné, a samotné hodnoty nemohou charakterizovat tělesný vývin zvířete. Proto tyto hodnoty dále zpracováváme. Vyjadřujeme je jako indexy tělesné stavby, které jsou číselným vyjádřením poměru mezi dvěma (nebo více) absolutními rozměry. Tělesné rozměry musí být k sobě v určitém anatomickém, nebo fyziologickém poměru. Z naměřených hodnot jsem vypočítala následné indexy tělesné stavby podle těchto vzorců:

Index formátu těla

šikmá délka tělax 100

kohoutková výška hůlková

Index kompaktnosti trupu

šikmá délka těla x100

obvod hrudi

Index kostnatosti

obvod holeně x100

kohoutková výška hůlková

Index mohutnosti

obvod hrudi x100

kohoutková výška hůlková

Index přestavěnosti

výška v kříži x100

kohoutková výška hůlková

Index hloubko - výškový

hloubka hrudi x100

kohoutková výška hůlková

Index šířky hrudníku

šířka hrudi za lopatkou x100

hloubka hrudníku

Index délky pánve

délka pánve x100

šikmá délka těla

Index pánevnohrudní

šířka hrudi za lopatkou x100

přední šířka pánve

4.4. Hodnocení tělesné harmoničnosti

4.4.1. Konstrukce decilové sítě

Síť je sestrojena na podkladě tabelovaných kvantilů normálního rozdělení, jejichž podstatou je souhrnné srovnání odchylek jednotlivých tělesných rozměrů od standardu.

Základem konstrukce sítě jsou hodnoty pro stanovení šíře jednotlivých decilových pásem vypočítaných podle vzorce:

X_p± k_p . s

Kde s - je směrodatná odchylka jednotlivých rozměrů a k_p jsou tabelované hodnoty kvantilů pro šíři deseti pásem (decilů), do kterých je soubor rozdělen tak, že při normálním rozdělení je v každém decilovém pásmu 10 % případů. Hodnoty k_p jsou pak následující:

k ₁₀ = 0,251

k ₂₀ = 0,524

k ₃₀= 0,841

k ₄₀ = 1,280

Při konstrukci sítě na ose x nanášíme průměry jednotlivých tělesných rozměrů, které jsou relativně standardními hodnotami. K těm se pak u každého znaku připočítávají a odečítají hodnoty určující šíři jednotlivých pásem. Pásma jsou ohodnocena body.

4.4.2. Tělesná souměrnost

Podle polohy rozměrů v jednotlivých pásmech obdrží jedinec příslušný počet bodů, celkem tedy:

∑x_i

i=1

Jejich dělení počtem znaků se vypočítá průměrná hodnota jedince, od ní se pak odečítají jednotlivé body (znaménka se zanedbávají) a dělí se průměrem. Výsledná hodnota pak udává stupeň souměrnosti. Vypočítá se podle následujícího vzorce:

∑x_i

`X_p = i = 1

Celkový stupeň tělesné souměrnosti (D_p) pak:

∑

`D_p = i = 1

Ke kvalitativnímu posouzení této charakteristiky slouží kvalitativní stupnice v podobě následující tabulky.

Charakteristika tělesné souměrnosti	Hodnoty D_p
Tělesná stavby vysoce souměrná	1,07
Tělesná stavba nadprůměrně souměrná	1,08 – 1,42
Tělesná stavba průměrně souměrná	1,43 – 1,72
Tělesná stavba podprůměrně souměrná	1,73 – 2,07
Tělesná stavba nesouměrná	2,08

Uvedené numerické hodnoty mají platnost pro určité plemeno a rozsah jednotlivých tříd je podmíněn počtem sledovaných ukazatelů (rozměrů).

4.5. Příbuzenská plemenitba

4.5.1. Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta

K vyjádření intenzity příbuzenské plemenitby jsem použila výpočtu koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta.

F_x = ∑ / (1/2) ^{n + ń + 1}x (1 + F_A) /

Kde n - je počet generací předků v rodokmenu ze strany otce mezi jedincem a společným předkem.

ń – je počet generací předků v rodokmenu ze strany matky mezi jedincem a společným předkem.

A F_A – je koeficientem příbuzenské plemenitby společného předka, pokud takový případ v rodokmenu nastal.

4.5.2. Index ztráty předků

Index ztráty předků jsem počítala podle následujícího vzorce:

Pn – Qn x 100

In = Pn

Pn je maximální počet předků, maximální počet předků můžeme vypočítat podle vzorce:

Pn = 2ⁿ+ 2ⁿ-2

Kde malé n je počet generací v rodokmenu.

Qn je skutečný počet předků.

Vzhledem k tomu, že uvedená metoda nezohlední ve které generaci ke ztrátě předků došlo, je vhodné procenticky vyjádřit ve které generaci dochází k největší ztrátě předků MACH (2001)

Výsledky jsem zpracovala pomocí běžných matematicko - statistických metod.

5.Charakteristika Farmy

5.1. Všeobecná charakteristika

Farma leží v Krkonošském národním parku asi 15 km severně od Jilemnice. Od roku 1992 funguje pod jménem Farma Hucul s.r.o, jejím majitelem je pan Ivan Karbusický. V současnosti farma obhospodařuje asi 320 ha, zhruba 150 ha je přímo u farmy a využívá se pro pasení, zbytek tvoří louky ve Sklenářovicích a na Mísečkách. Tyto dvě lokality jsou sklízeny po dohodě se správou KRNAPu. Mísečky jsou zpravidla jen sekány a sklízeny na seno, popřípadě se tráva kompostuje. Sklenářovice (5 km severně od Mladých Buků, nedaleko Rýchor) jsou název zaniklé vesnice. V současnosti je tato lokalita sklízena na seno a probíhá zde pastva ovcí, jalovic a mladých klisniček. Stádo jalovic (cca 20 ks) a ovcí (cca 40 ks) patří KRNAPu a zaměstnanci farmy je pouze pasou a starají se o ohrady. Na léto jsou zde umístěny mladé odstavené kobylky. Letošní rok to byla Majka, Mira, Malina, Mersi, Lada, Lyrika a starší klisna Halie.

5.2.Klimatické a půdní podmínky

Stáj a budovy leží v nadmořské výšce 775 m. n. m.

Jako půdotvorný substrát se nejvíce uplatňuje fylit, půdní typ převažují půdy skeletovité podzolované (humusový podzol), půda je těžší jílovitohlinitá.

Klimatická oblast je definována jako mírně teplá. Průměrná roční teplota vzduchu je 5 – 6 °C, průměrná teplota ve vegetačním období (IV – IX) je 10 – 11°C. nejnižší průměrné teploty jsou v měsících leden a únor (-4°C), nejvyšší potom v srpnu (16°C). Začátek období s teplotou vyšší jak 10°C spadá mezi 21.5. – 1.6. a průměrně trvá 100 – 120 dní. Průměrný počet letních dnů v roce je 10, letní den je den v němž maximální teplota vzduchu vystoupí na 25°C a výše. Počet ledových dnů je 60 – 70, ledový den je takový den v němž minimální teplota vzduchu nevystoupí nad -0,1°C, počet mrazových dnů je 140 – 160 tj. den ve kterém minimální teplota klesne pod –0,1°C nebo níže.

Průměrné roční srážky činí 1200 – 1400 mm, srážky za vegetační období jsou 600 – 700 mm, nejvíce srážek spadne v měsíci srpnu (125 – 150 mm). Počet dnů se srážkami nad 1,0 mm je 130 – 140 dnů, průměrný počet dnů se sněžením je 60 – 80 dnů, průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou 140 – 160 dnů a relativní trvání sněhové pokrývky je 80 – 90 %. Průměrný počet dní s bouřkou je 30 a více.

Relativní četnost větrů v roce je východozápadní až západní. Relativní vlhkost vzduchu je v červenci 75 – 80 %, v prosinci dosahuje až 90%. Průměrná roční oblačnost je 65 – 70%. Průměrný počet jasných dnů v roce je 40 – 50 dnů, jasný den je takový v němž je průměrná denní oblačnost 0,00 – 1,9% pokrytí oblohy. Počet zamračených dnů v roce je 160 – 170 dnů, oblačnost je mezi 8,1 – 10,0 % pokrytí oblohy.

Průměrná délka trvání slunečního svitu v roce je 1600 – 1800 hod., průměrná délka trvání slunečního svitu ve vegetačním období je 1100 – 1300 hod.

Počátek senoseče připadá na 21. – 25. 6.

Z uvedených hodnot je vidět, že jde o horskou oblast typickou pro chov hucula, je tedy velmi pravděpodobné, že právě v takových přírodních podmínkách se podaří zachovat typické huculské vlastnosti.

5.3.Způsob chovu

Koně na Janově Hoře jsou rozděleny na dvě stáda. Stádo valachů ve kterém jsou starší valaši a mladí hřebečci od odstavu do tří let. Stádo kobyl ve kterém jsou starší kobyly i s hříbaty do odstavu a mladé již odstavené klisničky. Plemenní hřebci jsou celoročně ustájeni ve stáji v boxe. Stáda se pasou odděleně a přes pastevní období jsou na pastvinách celodenně. V zimě jsou vyháněni do blízkých výběhů přes den a v noci jsou ve stáji.

Na jaře jsou ze stáda vybráni mladí tříletí koně, hřebečci jsou buď vykastrováni, nebo vybráni jako potenciální plemeníci a všichni se zajíždějí. Později se vyžehávají nová hříbata do pravého sedla číslem okresu (47) a pořadovým číslem hříběte v okresní knize hříbat, výžeh provádí pověřený pracovník plemenářského podniku. V posledních letech jsou hříbata také očipována (provádí veterinární lékař).

Na podzim skládají tříleté klisny a hřebci výkonnostní zkoušky v tahu a pod sedlem a podle jejich výsledků jsou zařazeny do příslušného oddílu plemenné knihy a jsou označeny výžehem na levé straně krku. Pravidelně první týden v říjnu probíhají křtiny hříbat a jejich odstav. Hřebečci jsou umístěni do stáda valachů a klisničky do oddělené ohrady, tak aby nebyly s matkami. Za jeden až dva roky se klisničky vrací do stáda kobyl.

V zimě jsou odděleny kobyly před porodem a ustájeny v boxech. Brzy na jaře se rodí hříbata. Od roku 1986 dostávají jména podle ročníku narození v roce 1986 dostala hříbata jména začínající na A, letošní ročník 2001 bude mít písmeno O (Ornela, Olivie, Orion…). Na začátku pastevního období jsou roční klisničky převezeny do Sklenářovic.

Krmení koní je založeno převážně na pastvě, pouze v zimě se krmí senem. Na podzim a na jaře, kdy ještě není dostatek pastvy se přikrmuje senem. Pro doplnění vitamínů (a pro zabavení koní) se v zimě do ohrad dávají větve na ohryz. Jádro dostávají pouze hřebci v připouštěcím období, popř. březí kobyly. Březí kobyly v zimě dostávají malé množství lněného semene.

Koně jsou v současné době využívány pro rekreační ježdění. Celoročně poskytuje Farma Hucul ubytování a vyjížďky na koních, je možné jít s koňmi na jízdárnu, nebo na lonž. K tahu jsou koně využíváni velmi málo. Zejména v létě probíhají na farmě tábory s jazykovou výukou a jezdeckým výcvikem. Zároveň je potřeba zajistit sklizeň sena a průběžně pečovat o pastviny. Na farmě je zaměstnáno asi 10 – 15 zaměstnanců a příležitostně brigádníci.

6.Výsledky

Měření jsem prováděla v září 2000. Celkem jsem změřila 31 koní z toho 25 klisen a 6 hřebců. Do měření byly zahrnuty pouze koně tříletí a starší, kteří absolvovali zkoušky výkonnosti. Nejmladší měření koně tedy Ken, Kilián, Kometa, Komedie, Keramika a Karkulka složili zkoušky výkonnosti den před měřením a budou zařazeni do plemenitby v roce 2001.

6.1. Charakteristika stáda

Celkem bylo v září 2000 na Janově Hoře 51 koní a ve Sklenářovicích byly mladé odstavené klisničky a jedna starší kobyla ( Majka, Malina, Mersi, Mira, Lada, Lyrika a Halie ). Stav koní se průběžně mění, protože někteří koně se odprodávají a naopak jiní jsou zde na pastevní odchov. V následujících tabulkách charakterizuji celé stádo tj. i klisničky ze Sklenářovic, kde nebylo měření prováděno, protože by byla měřena pouze kobyla Halie a místo je od vlastní farmy vzdálené asi 30 km.

Tabulka č. 1 uvádí přehled stáda kobyl tedy plemenné kobyly, klisničky dvouleté, tříleté a ročky, a také hříbata samičího pohlaví, jejich zbarvení, datum narození a otce. Plemenné kobyly a tříleté klisničky, které jsem měřila jsou odděleny dvojitou čarou (dále plemenné kobyly).

Tabulka č. 2 uvádí přehled stáda hřebců tedy plemenné hřebce, valachy, hřebečky dvouleté, ročky a hříbata samčího pohlaví, jejich zbarvení, datum narození a otce. Plemenní hřebci, a mladí tříletí hřebci, které jsem měřila jsou odděleny dvojitou čarou (dále jen plemenní hřebci).

Tabulka č. 1: Klisny

jméno koně	zbarvení	datum narození	otec
Akela	hnědka	27.9.1986	Oušor - 9
Arka	hnědka	9.4.1986	Oušor -9
Bajka	hnědka	14.5.1985	Gurgul V
Bludička	hnědka	3.8.1976	Goral XII
Borka	černá ryzka	15.3.1987	Oušor -9
Dálava	hnědka	9.3.1989	Oušor -9
Elba	hnědka	12.8.1990	Oušor -9
Eliška	hnědka	22.2.1990	Oušor -9
Epika	světlá plavka	2.5.1990	Goral X - 6
Eržika	hnědka	2.5.1990	Goral X - 6
Gladysa	šedá plavka	27.5.1992	264 Goral XIII - 2
Halia	hnědka	29.3.1980	4189 Gurgul V - 2
Hvězda	černá ryzka	27.3.1993	264 Goral XIII - 2
Chrpa	světlá plavka	5.1.1994	Oušor - 9
Chyba	hnědka	2.4.1994	448 Goral Janovský
Ida	hnědka	11.3.1995	264 Goral XIII - 2
Indie	hnědka	21.4.1995	82 Gurgul Artur
Indonésie	hnědka	31.3.1995	264 Goral XIII - 2
Izaura	hnědka	18.9.1995	82 Gurgul Artur
Isabela	hnědka	9.5.1995	264 Goral XIII - 2
Jara	šedá plavka	7.3.1996	448 Goral Janovský
Karkulka	černá ryzka	23.3.1997	448 Goral Janovský
Keramika	světlá plavka	19.4.1997	82 Gurgul Artur
Komedie	světlá plavka	2.5.1997	264 Goral XIII - 2
Kometa	hnědka	14.5.1997	264 Goral XIII - 2
Sfinga	černá ryzka	9.5.1990	344 Gurgul Edo 1
Lada	světlá plavka	12.1.1998	448 Goral Janovský
Laguna	hnědka	20.3.1998	264 Goral XIII - 2
Lyrika	světlá plavka	27.5.1998	264 Goral XIII - 2
Majka	hnědka	6.5.1999	264 Goral XIII - 2
Malina	světlá plavka	7.4.1999	264 Goral XIII - 2
Mersi	hnědka	14.3.1999	264 Goral XIII - 2
Mira	hnědka	12.3.1999	Oušor - 8
Naděje	hnědka	28.4.2000	Oušor - 8
Náhoda	šedá plavka	21.4.2000	264 Goral XIII - 2
Noemi	šedá plavka	15.5.2000	Oušor - 8
Nora	hnědka	15.5.2000	82 Gurgul Artur
Nyala	hnědka	19.4.2000	82 Gurgul Artur

Tabulka č.2: Hřebci

jméno koně	zbarvení	datum narození	otec
Ušák	hnědák	4.11.1978	Oušor (Muráň)
Kaštan	hnědák	27.11.1978	Oušor (Muráň)
Péťa	hnědák	15.5.1985	Goral XIII
Janek	hnědák	16.4.1996	82 Gurgul Artur
Ken	hnědák	27.5.1997	264 Goral XIII - 2
Kilián	světlý plavák	7.4.1997	82 Gurgul Artur
Brokát	hnědák	27.9.1984	Gurgul IV - 2
Falkán	ryzák	16.6.1991	Gurgul IV - 2
Ibišek	světlý plavák	6.2.1995	448 Goral Janovský
Inka	šedý plavák	31.3.1995	449 Goral Janovský
Jurášek	ryzák	10.3.1996	82 Gurgul Artur
Kelt	hnědák	9.5.1997	448 Goral Janovský
Lesk	hnědák	1.5.1998	264 Goral XIII - 2
Lotos	šedý plavák	7.5.1998	82 Gurgul Artur
Mark	hnědák	8.5.1999	264 Goral XIII - 2
Megan	hnědák	6.5.1999	82 Gurgul Artur
Monty	hnědák	19.2.1999	264 Goral XIII - 2
Nazaret	ryzák	26.3.2000	Oušor - 8
Nero	černý ryzák	22.5.2000	Oušor - 9
Niky	hnědák	22.5.2000	264 Goral XIII - 2
Nugát	ryzák	20.4.2000	82 Gurgul Artur
Numir	hnědák	15.4.2000	264 Goral XIII - 2

Tyto údaje zpracovávám v následujících tabulkách, které jsou děleny na kategorie stádo tj. všechny koně na Farmě Hucul, kobyly, tj. všechny koně z tabulky č.1, hřebci – koně z tabulky č. 2, plemenné kobyly – koně oddělené dvojitou čarou z tabulky č.1 a stejně tak plemenní hřebci – koně oddělené dvojitou čarou z tabulky č.2.

Tabulka č. 3 udává věkové složení stáda ve výše uvedených kategoriích. Věkový průměr celého stáda, klisen a hřebců je nízký, protože je v něm započítán také ročník hříbat 2000, u kterých jsem počítala s věkem 0,5 roku. V kategorii plemenní hřebci je pouze 6 koní z toho pouze jeden se blíží průměrnému věku (Petr), tři hřebci jsou velmi mladí (Janek, Ken, Kilián) a dva staří (Ušák, Kaštan). Protože jména hřebců jsou podobná a budu je užívat častěji použiji jména hříběcí, v příloze pak uvádím oficiální jména hřebců a v závorce hříběcí jméno.

Tabulka č.3: Průměrné věkové složení (roky)

Věk (roky)	stádo	klisny	hřebci	pl. kobyly	pl. hřebci
Věk	5,80	5,92	5,60	8,36	10,80

Tabulka č.4 se zabývá zbarvením huculů, je zcela zřejmé, že převažuje zbarvení hnědák. Na tomto místě bych chtěla podotknout, že jsem použila zbarvení uváděná v rodokmenech vydaných Centrální evidencí chovu koní ve Slatiňanech, kde nerozlišují, zda se jedná o světlého, tmavého nebo černého hnědáka. Zbarvení ryzák je u hucula podle standardu přípustné, ale nejedná se o typickou barvu a proto je většinou z chovu vyřazován. Starší kobyly se zbarvením ryzka byly v minulých letech prodány např. (Gorala, Gréta).

Tabulka č.4: Procentické zastoupení barev (%)

Zbarvení (%)	stádo	klisny	hřebci	pl.kobyly	pl. hřebci
hnědák	60,0	59,5	60,1	60,0	83,3
světlý plavák	15,2	21,6	8,7	16,0	16,7
šedý plavák	10,0	10,8	8,7	8,0	0,0
černý ryzák	8,3	21,6	4,1	16,0	0,0
ryzák	6,5	0,0	18,4	0,0	0,0

Graf č.1

Tabulka č.5 uvádí přehled kmenů ve stádě. Vyskytují se zde pouze tři kmeny, z nichž je nejvíce zastoupen kmen Goral, zejména díky hřebcům 264 Goral XIII – 2 (Petr), 448 Goral Janovský (Dukát). Kmen Hroby není na Janově Hoře zastoupen.

V kategorii plemenných hřebců jsou zastoupeny od každého kmene dva hřebci, ale je třeba si uvědomit, že dále se v plemenitbě tohoto stáda nebudou uplatňovat všichni.

Tabulka č.5: Procentické zastoupení kmenů (%)

Kmen	stádo	klisny	hřebci	pl. kobyly	pl. hřebci
Oušor	22,4	25,0	18,0	28,0	33,3
Goral	51,7	55,0	45,6	52,0	33,3
Gurgul	25,9	20,0	36,4	20,0	33,3

Graf č. 2

6.2. Výsledky měření koní

Výsledky měření plemenných kobyl a tříletých klisen uvádím v tabulce č. 6, měření plemenných a tříletých hřebců pak v tabulce č. 7.

Tabulka č. 6: Tělesné rozměry plemenných kobyl (cm)

Jméno	KVH	KVP	OH	Ohol	ŠDT	VS	VK	VKO	ŠH	ŠHZL	HH	PŠP	SŠP	DP
Akela	134,5	141,0	171,0	18,8	142,0	130,5	137,0	128,0	38,5	40,5	62,5	49,0	46,0	44,0
Arka	140,0	147,0	191,0	20,0	153,5	134,0	141,0	130,5	40,0	48,0	67,0	51,0	42,5	48,0
Bajka	140,5	150,5	191,5	20,1	153,0	136,5	145,0	135,0	42,5	49,0	69,5	52,5	43,0	47,0
Bludička	139,0	148,5	188,0	20,4	152,0	133,5	142,0	134,5	41,0	44,0	66,0	50,5	41,5	50,0
Borka	137,5	144,5	183,5	20,1	150,0	132,0	139,0	129,5	40,5	44,0	67,5	50,0	46,0	48,0
Dálava	136,5	143,0	189,0	19,7	143,0	131,0	140,0	131,5	41,0	47,5	67,5	51,5	44,0	52,5
Elba	141,0	144,0	185,0	19,8	150,5	134,0	141,5	131,0	39,5	46,0	68,5	52,0	45,5	50,0
Eliška	137,0	145,0	183,5	19,5	141,0	133,0	140,5	139,5	41,5	45,5	66,0	51,0	43,0	50,0
Epika	140,0	147,0	188,5	19,7	146,0	134,0	141,5	134,0	42,5	46,0	67,5	53,0	46,5	51,0
Eržika	141,0	148,5	187,0	20,5	140,5	136,0	142,0	134,0	41,0	47,0	68,5	51,5	43,0	49,0
Gladysa	140,0	146,5	185,0	20,1	140,0	135,0	139,5	127,5	39,5	45,0	68,0	52,5	42,0	47,5
Hvězda	139,0	145,0	177,0	19,1	144,0	132,5	138,0	131,0	36,0	41,0	66,5	50,0	40,5	46,5
Chrpa	141,0	146,0	179,5	19,0	140,5	135,0	141,5	129,0	38,0	40,0	67,0	47,5	45,0	49,5
Chyba	141,0	147,5	178,0	19,7	150,5	135,0	142,0	132,0	38,0	41,5	66,0	51,0	42,5	50,5
Ida	133,5	145,5	172,0	18,0	140,0	127,0	135,0	125,0	36,0	41,0	65,0	48,0	45,0	45,0
Indie	137,5	145,0	178,0	19,4	143,0	133,0	141,0	132,0	36,5	40,0	65,5	52,0	40,5	48,5
Indonésie	134,5	140,0	169,0	18,9	140,5	128,5	138,0	131,0	38,5	39,0	64,5	50,0	40,5	46,0
Izaura	135,5	142,5	177,0	19,8	142,0	130,0	138,0	125,5	38,0	41,5	66,0	50,0	40,0	47,0
Isabela	132,0	140,5	174,5	19,1	140,0	129,0	137,5	127,0	38,5	43,0	61,0	49,0	40,0	44,5
Jara	132,0	140,0	171,5	19,3	139,0	128,5	136,0	128,0	36,0	41,0	62,0	48,0	40,0	48,0
Karkulka	141,0	146,0	175,0	19,0	136,5	135,5	144,5	133,5	36,5	42,0	64,0	49,0	40,0	47,0
Keramika	140,0	140,0	178,0	19,4	140,0	133,5	141,5	132,0	40,0	39,0	70,0	52,0	48,0	47,0
Komedie	137,0	143,0	169,0	19,0	137,0	130,0	138,5	129,5	39,0	39,0	63,0	51,0	46,0	46,0
Kometa	137,5	145,0	174,5	19,8	145,5	133,0	138,5	131,5	37,0	39,0	65,5	51,0	39,5	51,5
Sfinga	140,0	145,0	170,0	19,3	151,0	132,0	137,5	130,0	40,0	36,5	67,0	50,0	43,0	46,0

Tabulka č. 7: Tělesné rozměry plemenných hřebců (cm)

Jméno	KVH	KVP	OH	Ohol	ŠDT	VS	VK	VKO	ŠH	ŠHZL	HH	PŠP	SŠP	DP
Ušák	135,0	139,0	165,0	19,9	131,0	129,0	136,0	123,0	38,0	37,0	63,0	46,0	42,0	45,0
Kaštan	138,0	145,0	175,0	20,1	139,0	127,0	137,0	127,0	40,0	40,0	66,0	50,0	49,0	48,0
Péťa	137,5	144,0	176,0	19,6	138,5	130,5	135,0	127,0	39,0	41,0	66,5	46,5	40,5	44,0
Janek	142,5	146,5	175,5	20,1	140,0	136,5	142,5	131,5	41,0	39,5	69,0	50,0	43,0	48,0
Ken	140,0	148,5	179,0	20,3	140,0	134,0	140,0	132,0	39,5	41,0	68,5	50,0	41,0	48,5
Kilián	137,5	147,0	178,0	21,0	140,5	133,0	140,5	129,0	42,0	42,0	65,5	51,5	42,5	47,0

Podle plemenného standardu by měly klisny dosáhnout

- kohoutkové výšky hůlkové 134 – 142 cm

- obvod hrudi 160 – 180 cm

- obvod holeně 17,5 – 19,5 cm.

Z tabulky je patrné, že u kohoutkové výšky hůlkové neodpovídají standardu klisny Ida, Izaura a Jara. Zde bych chtěla poznamenat, že hucul je kůň pozdní a zejména klisny Izaura a Jara mají šanci do plemenného standardu dorůst. Klisna Ida vzhledem k zdravotním potížím v minulosti zůstane pravděpodobně menší.

U obvodu hrudi neodpovídá standardu více klisen. Je to Arka, Bajka, Bludička, Borka, Dálava, Elba, Eliška, Epika, Eržika a Gladysa u kterých je obvod hrudi větší než standard. Vzhledem ke kvalitnímu celoročnímu odchovu na horských pastvinách svědčí větší obvod hrudi o větší kapacitě plic a srdce, navíc jde o starší kobyly.

U obvodu holeně je situace podobná, standardu nevyhověly Arka, Bajka, Bludička, Borka, Dálava, Elba, Epika, Eržika, Gladysa, Chyba a Kometa. Větší obvod holeně svědčí o vyšší mohutnosti kostry, což je v horských podmínkách spíše výhodou.

Hřebci by podle standardu měli mít:

- kohoutkovou výšku hůlkovou 136 – 144 cm

- Obvod hrudi 165 – 185 cm

- Obvod holeně 18,2 – 20,2 cm

Z tabulky č. 7 vyplývá, že z hřebců nevyhověl standardu Ušák a to menší kohoutkovou výškou a Ken s Kiliánem vyšším obvodem holeně.

Následující tabulky se zabývají statistickým vyhodnocením měření. Tabulka č. 8 je statistické vyhodnocení měření plemenných kobyl a tabulka č. 9 je statistické vyhodnocení měření plemenných hřebců.

Tabulka č. 8: Statistické vyhodnocení měření plemenných kobyl (cm)

funkce	KVH	KVP	OH	Ohol	ŠDT	VS	VK	VKO	ŠH	ŠHZL	HH	PŠP	SŠP	DP
Ar. průměr	137,94	144,66	179,44	19,50	144,04	132,48	139,86	130,88	39,02	42,64	66,06	50,52	42,94	48,00
Minimum	132,00	140,00	169,00	18,00	136,50	127,00	135,00	125,00	36,00	36,50	61,00	47,50	39,50	44,00
Maximum	141,00	150,50	191,50	20,50	153,50	136,50	145,00	139,50	42,50	49,00	70,00	53,00	48,00	52,50
Sm. odchylka	2,84	2,81	7,10	0,56	5,14	2,52	2,44	3,16	1,96	3,30	2,23	1,47	2,45	2,18
Rozptyl	8,05	7,89	50,45	0,31	26,44	6,37	5,93	10,01	3,83	10,89	4,99	2,15	11,78	4,76
Medián	139,00	145,00	178,00	19,50	142,00	133,00	140,00	131,00	39,00	41,50	66,00	51,00	43,00	48,00
Modus	140,00	145,00	178,00	20,10	140,00	134,00	141,50	131,00	38,50	39,00	66,00	51,00	43,00	47,00
Pr.h.abs.od.	2,42	2,25	6,21	0,46	4,45	2,10	2,07	2,41	1,66	2,88	1,74	1,22	2,06	1,80
Šikmost	-0,75	-0,14	0,17	-0,45	0,57	-0,47	0,11	0,44	0,01	0,28	-0,51	-0,38	0,31	0,16
Var. rozpětí	9,00	10,50	22,50	2,50	17,00	9,50	10,00	14,50	6,50	12,50	9,00	5,50	8,50	8,50
Var.koeficient	2,06	1,94	3,96	2,86	3,57	1,91	1,74	2,42	5,02	7,74	3,38	2,90	5,71	4,55

Při podrobnější analýze statistického hodnocení měření plemenných kobyl je patrné, že střední polohy rozdělení hodnot (aritmetický průměr, modus a medián) jsou v podstatě shodné.

Směrodatná odchylka charakterizující střední stupeň kolísání hodnot znaku od průměru je nejvyšší u obvodu hrudi a šikmé délky těla.

Nízké variability dosahují klisny v hodnotách výškových tj. kohoutkové výšce hůlkové, kohoutkové výšce páskové, výšce v sedle, výšce v kříži a výšce kořene ocasu, kde se variabilita pohybuje do 2,42 %. Stádo klisen je tedy v tomto ohledu velmi vyrovnané. Střední variability dosahují v hodnotách obvodu holeně, obvodu hrudi, šikmé délce těla, hloubky hrudi a přední šířky pánve, variabilita se pohybuje od 2,86 % do 3,96 %. Vysoká variabilita je u hodnot šířky hrudi, šířky hrudi za lopatkou, přední šířky pánve a délky pánve (od 4,55 % do 7,74 %). V těchto rozměrech jsou tedy plemenné kobyly nevyrovnané. Je však nutno si uvědomit vzhledem k tomu, že jde převážně o šířkové rozměry, u kterých je větší pravděpodobnost chyby měření, a může být důvodem vyšší variability.

Variační rozpětí je největší u obvodu hrudi, šikmé délky těla a výšky kořene ocasu, naopak nejmenší u obvodu holeně.

Hodnota šikmosti vykazuje největší odchylku u kohoutkové výšky hůlkové.

Statistické vyhodnocení měření u plemenných hřebců vykazuje shodnost ve středních polohách hodnot znaku.

Směrodatná odchylka je nejvyšší u obvodu hrudi a naopak nejmenší u obvodu holeně.

Je nutné upozornit, že hodnocená skupina hřebců rozhodně není reprezentativní, nejen kvůli malé četnosti, ale i skutečnosti, že všichni hřebci se velmi liší svými kvalitami. Statistické vyhodnocení je pak přinejmenším problematické a nelze z něho vyvozovat obecné závěry.

Tabulka č. 9: Statistické vyhodnocení měření plemenných hřebců (cm)

funkce	KVH	KVP	OH	Ohol	ŠDT	VS	VK	VKO	ŠH	ŠHZL	HH	PŠP	SŠP	DP
Ar. průměr	138,42	145,00	174,75	20,17	138,17	131,67	138,50	128,25	39,92	40,08	66,42	49,00	43,00	46,75
Minimum	135,00	139,00	165,00	19,60	131,00	127,00	135,00	129,00	39,00	37,00	63,00	46,00	40,50	44,00
Maximum	142,50	148,50	179,00	21,00	140,50	136,50	142,50	132,00	42,00	42,00	69,00	51,50	49,00	48,50
Sm.odchylka	2,33	3,04	4,58	0,43	3,27	3,18	2,68	3,05	1,30	1,59	1,99	2,02	2,81	1,68
Rozptyl	5,45	9,25	20,98	0,19	10,72	10,14	7,17	9,31	1,70	2,53	3,95	4,08	7,92	2,81
Medián	137,75	145,75	175,75	20,10	139,50	131,75	138,50	128,00	39,75	40,50	66,25	50,00	42,25	47,50
Modus	137,50	-	-	20,10	140,00	-	-	127,00	-	41,00	-	50,00	-	48,00
P.h.abs.odch	1,89	2,33	3,25	0,32	2,39	2,83	2,50	2,58	1,08	1,25	1,58	1,83	2,00	1,50
Šikmost	0,55	-1,32	-1,93	1,08	-2,23	0,04	0,16	-0,49	0,25	-1,18	-0,42	-0,66	1,96	-0,82
Var.rozpětí	7,50	9,50	14,00	1,40	9,50	9,50	7,50	3,00	3,00	5,00	6,00	5,50	8,50	4,50
Var.koeficient	1,69	2,10	2,62	2,14	2,37	2,42	1,93	2,38	3,27	3,97	2,99	4,12	6,54	3,59

6.3. Indexy tělesné stavby

Vzhledem k tomu, že samotné měření nepodává informace o vzájemných poměrech mezi naměřenými hodnotami, vypočítala jsem následující indexy.

Index formátu těla udává poměr mezi šikmou délkou těla a kohoutkovou výškou hůlkovou a vyjadřuje tak rámec těla.

Index kompaktnosti trupu je poměr mezi šikmou délkou těla a obvodem hrudi.

Index kostnatosti je poměr obvodu holeně a kohoutkové výšky hůlkové a lze z něho usuzovat také na konstituci zvířete.

Index mohutnosti vyjadřuje poměr obvodu hrudi a kohoutkové výšky hůlkové.

Index přestavěnosti je poměrem výšky v kříži a kohoutkové výšky hůlkové, ukazuje zda je jedinec přestavěný, u mladých koní je to obvyklé.

Index šířky hrudníku vyjadřuje poměr šířky hrudi za lopatkou a hloubky hrudi, můžeme z něho usuzovat, zda je hrudník klenutý nebo plochý.

Index délky pánve je poměr délky pánve a šikmé délky těla a vyjadřuje relativní délku pánve.

Index pánevnohrudní vyjadřuje poměr šířky hrudi za lopatkou a šikmé délky těla.

Index hloubko výškový je poměrem hloubky hrudi a kohoutkové výšky hůlkové, vyjadřuje relativní hloubku hrudi.

V tabulce č. 10 jsou vypočteny indexy tělesné stavby pro plemenné kobyly, v tabulce č. 11 pro plemenné hřebce.

Tabulka č. 11: Indexy tělesné stavby plemenných hřebců (%)

jméno	i.formátu těla	i.kompaktnosti trupu	i.kostnatosti	i.mohutnosti	i.přestavenosti	i.šířky hrudníku	i.délky pánve	i.pánevno-hrudní	i.hloubko-výškový
Ušák	97,04	125,95	14,74	122,22	100,74	58,73	34,35	80,43	46,67
Kaštan	100,72	125,90	14,57	126,81	99,28	60,61	34,53	80,00	47,83
Péťa	100,73	127,08	14,25	128,00	98,18	61,65	31,77	88,17	48,36
Janek	98,25	125,36	14,11	123,16	100,00	57,25	34,29	79,00	48,42
Ken	100,00	127,86	14,50	127,86	100,00	59,85	34,64	82,00	48,93
Kilián	102,18	126,69	15,27	129,45	102,18	64,12	33,45	81,55	47,64

Tabulka č.15: Odchylky od bodového průměru u plemenných kobyl (cm)

jméno	body	KVH	KVP	OH	Ohol	ŠDT	VS	VK	VKO	ŠH	ŠHZL	HH	PŠP	SŠP	DP
Akela	2,71	0,71	1,71	0,71	0,71	1,29	0,29	0,71	0,71	1,29	0,29	1,71	0,71	6,29	1,71
Arka	7,64	0,36	0,36	2,36	1,36	2,36	0,36	0,64	2,64	0,64	2,36	0,64	0,64	2,64	1,64
Bajka	9,14	0,14	0,86	0,86	0,14	0,86	0,86	0,86	0,86	0,86	0,86	0,86	0,86	3,14	5,14
Bludička	7,86	0,86	2,14	1,14	2,14	2,14	0,86	1,14	1,14	1,14	0,86	2,86	2,86	3,86	1,14
Borka	6,50	1,50	1,50	1,50	2,50	2,50	1,50	2,50	2,50	1,50	0,50	1,50	2,50	2,50	0,50
Dálava	6,86	2,86	3,86	3,14	0,14	1,86	3,86	0,86	0,86	2,14	3,14	1,14	1,14	0,14	3,14
Elba	8,00	1,00	3,00	0,00	0,00	1,00	0,00	0,00	2,00	2,00	1,00	1,00	1,00	1,00	1,00
Eliška	6,79	2,79	0,79	1,21	0,79	3,79	0,79	0,21	3,21	2,21	2,21	1,79	0,21	0,79	2,21
Epika	8,71	0,71	0,71	1,29	1,71	1,71	0,71	0,71	0,29	1,29	0,29	0,71	1,29	1,29	1,29
Eržika	8,43	0,57	1,57	0,57	1,57	5,43	1,57	0,57	0,57	0,57	1,57	0,57	0,43	2,43	1,43
Gladysa	6,71	1,29	1,29	1,29	2,29	3,71	2,29	1,71	4,71	0,71	1,29	2,29	3,29	2,71	1,71
Hvězda	4,29	2,71	1,71	0,29	1,29	0,71	1,71	1,29	1,71	3,29	0,29	1,71	0,29	2,29	1,29
Chrpa	5,64	3,36	1,36	0,36	3,64	2,64	3,36	2,36	2,64	1,64	2,64	1,36	4,64	3,36	2,36
Chyba	7,00	2,00	2,00	2,00	0,00	2,00	2,00	2,00	0,00	3,00	3,00	2,00	0,00	2,00	2,00
Ida	2,64	1,64	4,36	0,64	1,64	0,36	1,64	1,64	1,64	1,64	1,36	1,36	1,64	6,36	1,64
Indie	5,21	0,21	0,79	0,21	0,21	0,21	0,79	1,79	1,79	4,21	2,21	0,79	3,79	3,21	0,79
Indonésie	2,57	0,57	1,57	1,57	0,57	0,43	1,57	0,43	3,43	1,43	0,57	0,43	1,43	0,57	0,57
Izaura	3,57	1,57	0,57	0,43	4,43	0,43	1,57	0,57	2,57	0,43	0,43	1,43	0,43	1,57	0,43
Isabela	2,29	1,29	1,29	0,71	0,71	0,71	1,29	0,29	0,29	1,71	3,71	1,29	0,29	0,29	1,29
Jara	2,07	1,07	1,07	0,07	1,97	0,07	1,07	1,07	0,07	1,07	1,97	1,07	1,07	0,07	3,97
Karkulka	4,64	4,36	2,36	1,64	2,64	3,64	4,36	5,36	3,36	3,64	0,36	2,64	2,64	2,64	0,64
Keramika	6,14	2,86	5,14	1,14	1,14	3,14	1,86	2,86	1,86	1,86	4,14	3,86	2,86	3,86	2,14
Komedie	3,29	0,71	0,29	2,29	1,29	2,29	1,29	0,29	0,71	1,71	1,29	2,29	3,71	5,71	1,29
Kometa	5,07	0,07	0,93	2,07	2,93	1,93	0,93	2,07	0,93	3,07	3,07	0,07	1,93	4,07	4,93
Sfinga	4,79	3,21	1,21	3,79	0,79	5,21	0,21	2,79	0,79	2,21	3,79	2,21	0,79	1,21	2,79

Tabulka č. 16: Hodnoty tělesné souměrnosti plemenných kobyl

jméno koně	D_p	Charakteristika tělesné souměrnosti
Akela	1,35	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Arka	1,36	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Bajka	1,23	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Bludička	1,53	tělesná stavba průměrně souměrná
Borka	1,79	tělesná stavba podprůměrně souměrná
Dálava	2,02	tělesná stavba nesouměrná
Elba	1,00	tělesná stavba vysoce souměrná
Eliška	1,71	tělesná stavba průměrně souměrná
Epika	1,00	tělesná stavba vysoce souměrná
Eržika	1,39	tělesná stavba průměrně souměrná
Gladysa	2,18	tělesná stavba nesouměrná
Hvězda	1,47	tělesná stavba průměrně souměrná
Chrpa	2,51	tělesná stavba nesouměrná
Chyba	1,71	tělesná stavba průměrně souměrná
Ida	1,97	tělesná stavba podprůměrně souměrná
Indie	1,50	tělesná stavba průměrně souměrná
Indonésie	1,08	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Izaura	1,20	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Izabela	1,08	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Jara	1,12	tělesná stavba nadprůměrně souměrná
Karkulka	2,88	tělesná stavba nesouměrná
Keramika	2,77	tělesná stavba nesouměrná
Komedie	1,96	tělesná stavba podprůměrně souměrná
Kometa	2,07	tělesná stavba podprůměrně souměrná
Sfinga	2,21	tělesná stavba nesouměrná

Tabulka č. 17: Statistické vyhodnocení bodového průměru a hodnoty tělesné souměrnosti u plemenných kobyl

funkce	body	D_p
Aritmetický.průměr	5,54	1,68
Minimum	2,07	1,00
Maximum	9,14	2,88
Směrodatná.odchylka	2,15	0,53
Rozptyl	4,61	0,28
Medián	0,83	0,14
Modus	-	1,00
Prům.hod.abs.odchyl.	1,87	0,45
Šikmost	-0,33	0,44
Var.rozpětí	7,07	1,88
Var.koeficient	0,39	0,32

Tabulka č. 17 je statistickým vyhodnocením bodového průměru a hodnot tělesné souměrnosti D_p . Tabulka č. 18 vyjadřuje počet kobyl v jednotlivých třídách tělesné souměrnosti a jejich procentuální podíl.

Graf č. 3 přehledně zobrazuje procentické zastoupení tříd tělesné souměrnosti ve stádu plemenných kobyl.

Tabulka č. 18: Počet a procentuální zastoupení tříd souměrnosti

Charakteristika tělesné souměrnosti	počet kobyl	procenta (%)
Tělesná stavba vysoce souměrná	2	8
Tělesná stavba nadprůměrně souměrná	8	32
Tělesná stavba průměrně souměrná	5	20
Tělesná stavba podprůměrně souměrná	4	16
Tělesná stavba nesouměrná	5	20

Graf č. 3.

Z grafu i tabulky vyplývá, že stádo plemenných kobyl je převážně nadprůměrně souměrné. Poměrně vysoký podíl klisen nesouměrných a podprůměrně souměrných přičítám skutečnosti, že do hodnocení byly zařazeny také tříleté klisny, které ještě nedokončily svůj tělesný vývin. Jde o klisny Karkulka a Keramika s tělesnou stavbou nesouměrnou a Komedii s Kometou s tělesnou stavbou podprůměrně souměrnou. Klisna Sfinga byla do chovu nakoupena, a proto se odlišuje od průměru stáda. Gladysa je nesouměrná hlavně v šikmé délce těla, výšce kořene ocasu a přední šířce pánve. Chrpa je nesouměrná v kohoutkové výšce hůlkové, obvodu holeně, výšce v sedle, přední šířce pánve a střední šířce pánve. Hodnocení tělesné souměrnosti by mohlo být také ovlivněno skutečností, že tabulka kvalitativního posouzení tělesné stavby byla převzata z DUŠKA (1999), který charakterizoval českého teplokrevníka, pro hucula by bylo třeba tabulku mírně upravit.

6.5. Příbuzenská plemenitba

6.5.1. Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta

Tabulka č. 19: Koeficient příbuzenské plemenitby plemenných kobyl

jméno koně	Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/
Akela	1,95
Arka	0
Bajka	0,39
Bludička	1,17
Borka	0
Dálava	1,76
Elba	1,17
Eliška	0
Epika	3,13
Eržika	0,39
Gladysa	3,52
Hvězda	0,39
Chrpa	0
Chyba	2,54
Ida	3,13
Indie	0,78
Indonésie	0
Izaura	0,98
Isabela	0
Jara	5,66
Karkulka	3,23
Keramika	1,17
Komedie	1,56
Kometa	2,54
Sfinga	8,79

Pro výpočet míry příbuzenské plemenitby se hodí výpočet koeficientu podle Wrighta. Tabulka č. 19 udává koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta u stáda plemenných kobyl, tabulka č. 20 se zabývá statistickým hodnocením koeficientu příbuzenské plemenitby.

Tabulka č.20: Statistické vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitby plemenných kobyl (%)

funkce	koef. příbuzenské plemenitby
Aritmetický průměr	1,672
Minimum	0,000
Maximum	8,790
Směrodatná odchylka	2,001
Rozptyl	4,002
Medián	8,717
Modus	0,000
Pr.hod.abs.odch.	1,437
Šikmost	2,142
Var.rozpětí	8,790
Var.koeficient	1,195

Z tabulky koeficientů příbuzenské plemenitby vyplývá, že stádo plemenných kobyl má velmi nízký koeficient příbuzenské plemenitby. Výjimkou je klisna Sfinga s koeficientem příbuzenské plemenitby 8,79 %, (klisna byla do stáda nakoupena). Poněkud vyšší koeficient příbuzenské plemenitby zaznamenáme také u Jary, třetí nejvyšší hodnotu koeficientu má Gladysa, u ostatních klisen se koeficient příbuzenské plemenitby pohybuje pod 3 %.

Ze statistického vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitb vyplývá podobný závěr, aritmetický průměr koeficientu příbuzenské plemenitby 1,672 % je velmi příznivý a nižší variabilita potvrzuje, že stádo plemenných kobyl není příliš příbuzensky plemeněno.

Tabulka č. 21 se zabývá koeficientem příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců. Tabulka č.22 je statistické vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců.

Tabulka č.21: Koeficient příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců (%)

jméno koně	Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/
Ušák	2,34
Kaštan	1,56
Janek	3,91
Petr	1,95
Ken	3,13
Kilián	1,56

Tabulka č.22: Statistické vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců

funkce	Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/
Aritmetický průměr	2,408
Minimum	1,560
Maximum	3,910
Směrodatná odchylka	0,859
Rozptyl	0,738
Medián	0,738
Modus	1,560
Pr.hodn.abs.odch.	0,741
Šikmost	0,879
Var.rozpětí	2,350
Var.koeficient	0,356

Z tabulky koeficientů příbuzenské plemenitby plemenných hřebců vyplývá, že hřebci vykazují o něco vyšší koeficient příbuzenské plemenitby, která však nepřekročila kritickou hranici.

Celkově se dá říci, že stádo sledovaných jedinců je jen velmi málo příbuzensky plemeněno. Za hraniční hodnotu je považováno 6 %, kdy při překročení této hranice se doporučuje pečlivě sledovat plemenitbu, aby nedošlo k inbrední depresi.

6.5.2. Index ztráty předků

Pro doplnění jsem vypočítala index ztráty předků. Tabulka č. 23 obsahuje index ztráty předků u plemenných hřebců, a tabulka č. 24 jejich statistické vyhodnocení.

Tabulka č.23: Index ztráty předků u plemenných hřebců (%)

jméno koně	Index ztráty předků (%)
Ušák	9,67
Kaštan	9,38
Janek	9,68
Petr	20,97
Ken	14,52
Kilián	8,06

Index ztráty předků u plemenných kobyl obsahuje tabulka č. 25 a tabulka č. 26 je statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných kobyl.

Tabulka č. 24: Statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných hřebců

Funkce	Index ztráty předků (%)
Aritmetický průměr	12,04
Minimum	8,06
Maximum	20,97
Směrodatná odchylka	4,47
Rozptyl	19,99
Meridián	9,67
Modus	-
Prům. hod. a. odchylky	3,79
Šikmost	1,57
Var.rozpětí	12,91
Var.koeficient	0,37

Z tabulky indexu ztráty předků vyplývá, že nejméně předků má Petr, což neodpovídá výsledků koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta a to zejména díky výskytu stejných předků v páté generaci. Aritmetický průměr 12,04 % je přibližně stejný jako u plemenných kobyl, Rozptyl je poněkud vyšší, stejně jako variační rozpětí. Naopak variační koeficient je nízký.

U plemenných kobyl je nejvyšší index ztráty předků u Sfingy a Jary a potvrzuje, že tyto dvě klisny jsou nejvíce příbuzensky plemeněny. Naopak u klisen Arka, Borka, Eliška, Chrpa, Indonésie a Isabela je koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta roven nule, ale index ztráty předků nás upozorňuje, že i tyto klisny mají jednoho společného předka, který se však vyskytoval pouze v jedné polovině rodokmenu.

Tabulka č. 25: Index ztráty předků plemenných kobyl (%)

jméno koně	Index ztráty předků (%)
Akela	12,5
Arka	1,61
Bajka	1,61
Bludička	9,68
Borka	1,61
Dálava	8,06
Elba	6,45
Eliška	1,61
Epika	14,52
Eržika	3,23
Gladysa	16,13
Hvězda	6,45
Chrpa	1,61
Chyba	11,29
Ida	14,52
Indie	6,45
Indonésie	6,45
Izaura	6,45
Isabela	3,23
Jara	20,96
Karkulka	3,23
Keramika	3,22
Komedie	11,29
Kometa	12,9
Sfinga	24,19

Tabulka č.26: Statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných kobyl (%)

funkce	Index ztráty předků (%)
Aritmetický průměr	8,37
Minimum	1,61
Maximum	24,19
Směrodatná odcylka	6,18
Rozptyl	38,15
Meridián	6,45
Modus	1,61
Prům.hod.abs.odchyl.	5,14
Šikmost	0,90
Var.rozpětí	22,58
Var.koeficient	0,74

Statistické vyhodnocení u plemenných kobyl je podobné jako u hřebců. Vzhledem k tomu, že index ztráty předků nezohledňuje ve které generaci je nejméně předků, vypočítala jsem a graficky znázornila jaký je procentický podíl ztracených předků v jednotlivých generacích.

Tabulka č.27 Procentický podíl ztracených předků u plemenných hřebců (%)

jjméno	1.generace	2.generace	3.generace	4.generace	5.generace
Ušák	0,00	0,00	1,56	3,13	15,63
Kaštan	0,00	0,00	0,00	3,13	12,50
Janek	0,00	1,56	3,13	4,69	9,38
Petr	0,00	0,00	0,00	7,81	14,06
Ken	0,00	0,00	1,56	7,81	18,75
Kilián	0,00	0,00	0,00	6,25	9,38
Arit.pr.	0,00	0,26	1,04	5,47	13,28

Tabulka č. 28: Procentický podíl ztráty předků v jednotlivých generacích u plemenných kobyl (%)

jméno	1.generace	2.generace	3.generace	4.generace	5.generace
Akela	0,00	0,00	3,13	14,06	6,25
Arka	0,00	0,00	0,00	1,56	1,56
Bajka	0,00	0,00	0,00	1,56	1,56
Bludička	0,00	0,00	0,00	1,56	17,19
Borka	0,00	0,00	0,00	1,56	1,56
Dálava	0,00	0,00	1,56	6,25	7,81
Elba	0,00	0,00	0,00	3,13	7,81
Eliška	0,00	0,00	0,00	1,56	1,56
Epika	0,00	0,00	1,56	7,81	18,75
Eržika	0,00	0,00	0,00	0,00	6,25
Gladysa	0,00	0,00	3,13	6,25	20,31
Hvězda	0,00	0,00	0,00	0,00	12,50
Chrpa	0,00	0,00	0,00	1,56	1,56
Chyba	0,00	0,00	1,56	7,81	6,25
Ida	0,00	0,00	1,56	7,81	18,75
Indie	0,00	0,00	1,56	3,13	7,81
Indonésie	0,00	0,00	0,00	0,00	9,38
Izaura	0,00	0,00	0,00	3,13	9,38
Isabela	0,00	0,00	0,00	0,00	6,25
Jara	0,00	0,00	4,69	14,06	31,25
Karkulka	0,00	0,00	0,00	1,56	4,69
Keramika	0,00	0,00	1,56	1,56	3,13
Komedie	0,00	0,00	0,00	4,69	14,06
Kometa	0,00	0,00	1,56	7,81	20,31
Sfinga	0,00	0,00	6,25	9,38	20,31
Arit.pr.	0,00	0,00	1,12	4,31	10,25

Graf č. 4

Graf č. 5

Tabulka č. 27 se zabývá ztrátou předků v jednotlivých generacích u plemenných hřebců a graficky tuto situaci znázorňuje také graf č.4. Ztrátu předků v jednotlivých generacích u plemenných kobyl zachycuje tabulka č. 28 a graf č. 5.

Z tabulek i grafu je patrné, že u hřebců a také u kobyl připadá největší podíl při ztrátě předků na pátou generaci.

7.Diskuse

7.1. Charakteristika stáda

Charakteristiku stáda srovnávám s JELÍNKEM (1996), který se zabýval analýzou huculského stáda v České republice. Sledovaný soubor koní měl minimálně 50 % huculských genů. Celkem hodnotil 37 hřebců, 164 aktivních klisen v chovu a 210 klisniček v odchovu nebo nezařazených.

Při porovnání věkového průměru hřebců jsem vycházela z hodnot pouze pro plemenné hřebce, protože v případě započítání celého stáda hřebců, by byl věkový průměr nízký z důvodu zařazení mladých hřebečků. Jelínek (1996) udává vážený průměr věku hřebců 10,3 let a aktivních klisen 8,5 roku. Plemenní hřebci na Janově Hoře jsou staří průměrně 10,83 let a plemenné kobyly 8,36 let.

Dále se Jelínek (1996) zabývá frekvencí barev. Frekvenci barev porovnávám s celým stádem hřebců a klisen v následující tabulce číslo 29.

Tabulka č. 29: Srovnání frekvencí barev (%)

zbarvení	Jelínek 1996		Janova Hora 2000
zbarvení	klisny	hřebci	klisny	hřebci
hnědák	48,17	45,95	59,5	60,1
plavák	25,6	35,14	32,4	17,4
vraník	8,55	8,11	21,6	4,1
ryzák	17,68	10,81	0	18,4

Graf č. 6

K zastoupení kmenů Jelínek (1996) stručně poznamenává, že nejčetnější linií je Gurgul, dále Oušor, Goral, Hroby a Dychov. Na Janově Hoře, jak je patrné z výsledků, je nejčetnější linií Goral, následuje Gurgul a Oušor. Kmeny Hroby a Dychov nejsou zastoupeny.

7.2. Tělesné rozměry

Z tělesných rozměrů sledoval jelínek (1996) pouze kohoutkovou výšku páskovou, obvod hrudi a obvod holeně. Porovnání s hodnotami z Janovy Hory uvádím v tabulce č. 30

Tabulka č. 30: Porovnání základních tělesných rozměrů (cm)

Tělesný rozměr	Jelínek 1996		Janova Hora 2000
Tělesný rozměr	klisny	hřebci	klisny	hřebci
KVP	148,23	148,54	144,66	145,00
Ohol.	17,97	19,16	19,50	20,17
OH	172,31	173,51	179,44	174,75

Graf č. 7

Z porovnání vyplývá, že klisny i hřebci na Janově Hoře mají menší kohoutkovou výšku páskovou. Důvodem může být zařazení mladých klisen a hřebců do souboru měření, protože ty ještě nemají odpovídající výšku, ani mohutnost. K rozdílu také zcela jistě přispívá chov v drsnějších podmínkách. Naopak obvod holeně mají koně z Janovy Hory výrazně větší. U obvodu hrudi je rozdíl větší u klisen, hřebci vykazují rozdíl menší. Malý rozdíl a dokonce menší obvod hrudi u hřebců než klisen je způsoben zařazením mladých hřebců do souboru a také skutečnosti, že hřebci Petr a Ušák nebyli v odpovídajícím výživném stavu. Petr přibližně 4 měsíce před měřením prodělal močovou koliku s následnou lehkou srdeční příhodou a Ušák je starý hřebec, který měl již čtyři infarkty a jeho výživný stav se upravuje jen velmi pozvolna. Vyšší obvod holeně a hrudi svědčí o větší mohutnosti kostry a vyšší kapacitě hrudníku a je výsledkem pastevního odchovu.

Výsledky měření porovnávám také s Hurtem (1957), který se zabýval měřením kobyl a klisen v hřebčíně Muráň. Podmínky odchovu na Muráni jsou blízké podmínkám na Janově Hoře. Srovnání uvádím v tabulce č.31.

Tabulka č. 31: Porovnání tělesných rozměrů (cm)

tělesné rozměry	Hurt 1957	Janova Hora 2000
tělesné rozměry	klisny	klisny
KVH	141,6	137,94
KVP	150,8	144,66
OH	179,1	179,44
Ohol.	18,5	19,5
HH	69,4	66,06
ŠHZL	39,1	42,64
PŠP	49,2	50,52

Graf č. 8

Ze srovnání vyplývá, že koně z Muráně byli vyšší a měli větší kohoutkovou výšku páskovou, byli tedy více osvaleni. Naopak obvod holeně mají koně z Janovy Hory větší, stejně jako šířku hrudi za lopatkou a přední šířku pánve. K rozdílům zcela jistě přispěla skutečnost, že koně na Muráni byli kříženi s jinými plemeny a byli chováni zejména za účelem získání koně vhodného pro práci v lese.

7.3. Indexy tělesné stavby

Aby bylo možné porovnat indexy tělesné stavby, vypočítala jsem z měření hurta (1957) alespoň některé indexy tělesné stavby. A to index kostnatosti, index mohutnosti, index šířky hrudníku, index pánevnohrudní a index hloubko - výškový. Porovnání uvádí tabulka č. 32 a graf č. 9.

Tabulka č. 32: Srovnání vybraných indexů tělesné stavby (%)

Index tělesné stavby	Hurt 1957	Janova Hora 2000
i.kostnatosti	13,06	14,14
i.mohutnosti	126,48	130,08
i.šířky hrudi	56,34	64,55
i.pánevnohrudní	79,47	84,39
i.hloubko-výškový	49,01	47,89

Graf č. 9

Přestože z porovnání měření není patrný velký rozdíl a z naměřených hodnot tělesných rozměrů by se dalo spíše usuzovat na skutečnost, že muráňské klisny jsou mohutnější, po výpočtu indexů dojdeme k jinému názoru. Klisny z Janovy Hory jsou mohutnější, mají silnější kostru větší šířku hrudi a širší pánev. Pouze index hloubko - výškový mají větší muráňské klisny.

7.4. Konstrukce decilové sítě a hodnocení tělesné souměrnosti

Při konstukci decilové sítě a následného zhodnocení tělesné souměrnosti jsem vycházela pouze z podkladů získaného měřením na Janově Hoře. Výsledky tedy není možno aplikovat na celou populaci. K tomu by bylo potřeba vyhodnocení většího počtu zvířat z různých chovů.

Hodnocení exteriéru a tedy i harmoničnosti je nezbytnou součástí plemenářské práce, ale zejména v chovu huculských koní by mělo být prvořadým cílem udržení jedinečných vlastností hucula jako je skromnost, nenáročnost, výkonnost v horském terénu a dobré charakterové vlastnosti.

7.5. Rodokmeny a koeficient příbuzenské plemenitby

Pro výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby jsem měla k dispozici rodokmeny z evidence chovu na Janově Hoře. Většina rodokmenů byla vydána Centrální evidencí chovu koní ve Slatiňanech, část rodokmenů byla opsána z původních rodokmenů, které nebyli k dispozici ( šlo hlavně o původy koní starších 10 let a půjčených hřebců ).

V rodokmenech bylo mnoho nesrovnalostí, např. kůň uvedený v jednom rodokmenu bez původu u jiného koně byl uveden s původem, řada jmen byla zkomolena např. Buhonna – Bukovina, velmi často jsou uváděna neúplná jména ( Irha , 6 Irha, Gurgul 632 – 6 Irha ), u hřebce Goral III se jako matka objevuje ve většině rodokmenů 3 Tatarca, pouze v rodokmenu hřebce Oušor – 9 ( Ušák ), je uvedena jako 17 Hroby I – 8.

Aby bylo možné vypočítat koeficient příbuzenské plemenitby, doplnila jsem podle možností rodokmeny a v případě použití více jmen pro jednoho koně jsem používala vždy první uvedené v následujícím seznamu:

Gurgul V…..490 Gurgul IV – 2 …..Silvestr

636 – 23 Gurgul Stano …..Stano …..Gurgul Stano

6 Irha…..Gurgul 632 – 6 Irha

349 Oušor 5 …..349 Oušor I

340 Oušor – 9…..Oušor – 9

Gurgul 290 – 28 Čalfa …..28 Ćalfa

632 Gurgul Cukor…..632 Gurgul

630 Goral Vihorlat…..630 Goral

727 Goral IV – 7…..727 Goral IV

208 Hroby VIII – 12 …..208 Hroby VIII

48 Gurgul Milka…..48 Milka

118 Irma…..Irma

Goral 490 – 11 Hilda …..Hilda 11

4639 Oušor 2 …..4639 Oušor

Jako hřebec Oušor byli v rodokmenech označeni dva koně. První z nich Oušor pochází z Rumunska a jeho matka je originální klisna. Druhý kůň je jeho potomkem a narodil se na Muráni (po 4639 Oušor 2 z Gurka), v rodokmenech ho označuji jako Oušor (Muráň). Vzhledem k tomu, že Centrální evidence uvádí původy pouze do čtvrté generace, rodokmen klisny Sfingy jsem doplňovala z rodokmenů, které uvádí Matoušková – Malbohanová (2000). Další rodokmeny které jsem srovnávala nevykazovali závažné rozdíly. Rodokmeny použité při výpočtech uvádím v příloze.

Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta je v dnešní době považován za nejlepší vyjádření míry příbuzenské plemenitby. Má pouze jednu nevýhodu, která se také projevila na uváděných rodokmenech. Pokud jsou společní předci pouze v jedné polovině rodokmenu, vzorec tuto skutečnost nezohlední. Proto jsem do posouzení příbuzenské plemenitby zahrnula také výpočet indexu ztráty předků, který tuto skutečnost zohlední. Tento index nám neukáže do jaké míry je ztráta předků závažná tj. zda proběhl a generaci první, nebo páté, abych zjistila závažnost ztráty předků, vyjádřila jsem ztrátu předků procenticky v každé generaci.

8.Závěr

Z práce vyplývají tyto závěry:

Při hodnocení chovu v tropech a subtropech se setkáváme s několika úskalími, asi největší je naprostá absence základní evidence. O zvířatech tudíž můžeme získat údaje pouze pro samotného jedince, málokdy známe rodiče. Jako výhodné se jeví posoudit zvířata z hlediska vlastní užitkovosti a posoudit exteriér. Právě při posuzování exteriéru je neocenitelné zvířata rovněž změřit. V praxi bych navrhovala u koní měřit základní tělesné rozměry: kohoutkovou výšku hůlkovou a páskovou, obvod hrudi a obvod holeně, dále šikmou délku těla a výšku v kříži. U ostatních hospodářských zvířat např. skotu bych se zaměřila na měření přední a zadní šířky pánve pro případnou indikaci těžších porodů a naopak neměřila kohoutkovou výšku páskovou. Výpočet indexů bych omezila na index formátu těla, kompaktnosti trupu, mohutnosti, přestavěnosti a index kostnatosti. Konstrukce decilové sítě a následné vyhodnocení tělesné souměrnosti nám pomůže lépe posoudit stavbu zvířete a objektivněji vyhodnotit stádo.

Rozbor chovného stáda na Janově Hoře ukázal, že průměrný věk se pohybuje okolo 5,8 let, převažuje zbarvení hnědák (60 %), potom světlý a šedý plavák, černý ryzák a neméně je ryzáků. Nejpočetnějším kmenem je Goral, následuje Gurgul a Oušor. Měření ukázalo, že více klisen má větší obvod hrudi a holeně než je uvedeno ve standardu, u kohoutkové výšky nevyhověly tři klisny u nichž je naděje, že ji ještě dosáhnou. Indexy tělesné stavby napovídají, že hucul chovaný na Janově Hoře má obdélníkový rámec těla s uspokojivou kompaktností a mohutností. Vyniká sílou kostry a není přestavěný. Sestrojení decilové sítě a následné hodnocení tělesné souměrnosti ukazuje, že hucul je harmonický koník.

Pro posouzení úrovně plemenářské práce jsem použila hlavně koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta. Výsledky u stáda plemenných kobyl 1,672 % a u plemenných hřebců 2,408 % ukazují, že stádo je jen velmi málo příbuzensky plemeněno, což svědčí o pečlivém vedení chovu. Tento závěr také potvrzuje index ztráty předků.

Celkově lze konstatovat, že chov huculů na Janově Hoře díky vhodným přírodním podmínkám a zodpovědné plemenářské práci dává záruku udržení původního genofondu huculského koně. Jako doporučení bych navrhovala pokusit se získat další kmen, který se zatím v České republice nevyskytuje, bohužel to bude vzhledem k ekonomické náročnosti velmi těžké. Dále bych doporučila odstranit nesrovnalosti v rodokmenech huculských koní.

9.Použitá literatura

Benešová, L., Hajič, F., 1981 : Cvičení z obecné zootechniky. VŠZ, Praha. 226 s.

Bláha, K., 1977 : Plemena koní. In : Kopecký, J., 1977 : Speciální chov hospodářských zvířat – 1. SZN, Praha. 555 - 596 s.

Dobroruka, L.J., Kholová, H., 1992 : Zkrocený vládce stepi. Panorama, Praha. 255 s.

Dušek, J., a kol., 1999 : Chov koní. Brázda, Praha. 350 s.

Edwards, E.H., 1992 : Velká kniha o koních. Gemini, Bratislava. 240 s.

Havel, V., 1985 : Praktická cvičení z živočišné výroby. SZN, Praha. 460 s.

Hitrík, Š., 1967 : Od divokého prakoňa – cez Tarpana (Equus gmalini Antonius 1912) – až po najušlechtilejšieho koňa Arabského. Ústav vedeckotechnických informácií, Nitra. 146 s.

Hitrík, Š., 1987 : Huculský koň. Náš chov, č. 1 : 35 – 37.

Hučko, V., 1992 : Chov koní na Slovensku. In: Dušek, J., 1992 : Chov koní v Československu. Brázda, Praha. 151 – 164 s.

Hučko, V., 1995 : Šlechtitelský program pro další zaměření huculského koně. Plemenářský podnik Topolčianky. 69 s.

Hurt, J., 1957 : Sledování růstu hříbat huculského koně. Závěrečná zpráva. Nepubl. 18 s.

Jelínek, J., 1996 : Analýza současného chovu huculských koní v České republice. Hipologický věstník, č. 1 : 32 – 52.

Karbusický, I., 1987 : Jak jsme začínali. Zpravodaj Hucul, č. 2 : 1 – 5.

Koubek, K., 1937 : Chov koní na Podkarpatské Rusi. Ministerstvo zemědělství, Praha.

Leiský, O., 2000 : Zpráva o záchraně a chovu huculského koně. Nika, č.1 : 24.

Lerche, F., Michal, V., 1956 : Chov koní. SZN, Praha. 163 s.

Mach, K., 2001 : Ústní sdělení, květen 2001. Praha.

Mandelík, J., 1963 : Vypestovanie malého koňa. MZLVH – ŠPÚ Topolčianky. 75 s.

Mašek, N., a kol., 1983 : Obecná zootechnika vybrané kapitoly k přednáškám. SPN, Praha. 263 s.

Matoušková – Malbohanová, Z., 2000 : Chov koní v Hucul Clubu a jeho ekonomika. Diplomová práce ČZU Praha. 96 s.

Misař, D., 1992 : Chov koní. Skriptum VŠZ v Brně. 152 s.

Polanský, J., a kol., 1983 : Chov koní. VŠZ, Praha. 77 s.

Richard, L.,Munk, Z., 1968 : Odborná expertiza o plemenářské práci hřebčína Muráň , za dobu jeho trvání tj. od roku 1950 – 1967 a stanovení další perspektivy plemenářské práce k vyšlechtění vhodného koně pro potřeby lesního hospodářství. Výzkumná stanice pro chov koní Slatiňany. 78 s.

Řád plemenné knihy huculských koní., 1998 : Asociace chovatelů huculského koně, Pardubice. 15 s.

Ščasný, M., 1994 : Karpatský huculský koň. Náš chov, č.10 : 44.

Špaček, F., a kol. 1987 : Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha. 259 s.

Štrupl, J., a kol., 1983 : Chov koní. Príroda, Bratislava. 424 s.

Váchal, J., Bouška, J., 1993 : Genové zdroje zvířat. Zemědělec, Netradiční a zájmové chovy : 26 – 27.

Věříš, J., 1983 : Popisování koní. In : Polanský, J., 1983 : Chov koní. VŠZ, Praha. 8 – 16 s.

Župka, Z., 1983 : Plemenářská práce. In: Mašek, N., 1983 : Obecná zootechnika vybrané kapitoly k přednáškám. SPN, Praha. 184 – 262 s.

10. Přílohy

Přílohy obsahují rodokmeny všech koní, které jsem měřila a jejich fotografie. Chtěla bych podotknout, že mým cílem při fotografování bylo přiblížit chov na Janově Hoře a ne předvést koně v perfektní pozici pro posouzení.

10.1. Seznam příloh

Akéla (Malá Skála, květen 2001)

Arka (Janova Hora, květen 2001)

Bajka (Janova Hora, květen 2001)

Bludička (Janova Hora, květen 2001)

Borka (Janova Hora, květen 2001)

Dálava (Janova Hora, květen 2001)

Elba (Janova Hora, květen 2001)

Eliška (Janova Hora, květen 2001)

Epika (Janova Hora, květen 2001)

Eržika (Janova Hora, květen 2001)

Gladys (Janova Hora, květen 2001)

Hvězda (Janova Hora, květen 2001)

Chrpa (Janova Hora, květen 2001)

Chyba(Janova Hora, květen 2001)

Ida (Janova Hora, květen 2001)

Indie (Janova Hora, květen 2001)

Indonésie (Janova Hora, květen 2001)

Izaura (Janova Hora, květen 2001)

Izabela (Janova Hora, květen 2001)

Jara (Janova Hora, květen 2001)

Karkulka (Janova Hora, květen 2001)

Keramika (Janova Hora, květen 2001)

Komedie (Praha, květen 2001)

Kometa (Janova Hora, květen 2001)

Sfinga (Janova Hora, květen 2001)

Ušák (Janova Hora, květen 2001)

Kaštan (Písek, květen 2001)

Petr (Lhota u Nahořan, květen 2001)

Janek (Janova Hora, květen 2001)

Ken (Adršpach, květen 2001)

Kilián (Švihov, květen 2001)

1. Farma Hucul, pohled z Kobyly (Janova Hora, květen 2001)

2. Farma Hucul (Janova Hora, květen 2001)

3. Křtiny 1995, Bludička s Izaurou (Janova Hora, říjen 1995)

4. Stádo u potoka (Janova Hora, květen 2001)

5. Náhoda ležící spící (Janova Hora, srpen 2001)

6. Stádo v zimě (Janova Hora, únor 2000)

Legenda k rodokmenům

Pol.h.k. poloninská huculská klisna

z.k. zemská klisna

o.k. originální klisna

r.h. rumunský hřebec

vých.h.k. východoslovenská huculská klisna

h.k. huculská klisna

buk.h.k. bukovinská huculská klisna

podk.h.k. podkarpatská huculská klisna

r.h.k. rumunská huculská klisna

jméno koně	i.formátu těla	i.kompaktnosti trupu	i.kostnatosti	i.mohutnosti	i.přestavěnosti	i.šířky hrudníku	i.délky pánve	i.pánevno - hrudní	i.hluobko - výškový
Akela	105,58	120,42	13,98	127,14	97,03	64,80	30,99	82,65	46,47
Arka	109,64	124,43	14,29	136,43	95,71	71,64	31,27	94,12	47,86
Bajka	108,90	125,16	14,31	136,30	97,15	70,50	30,72	93,33	49,47
Bludička	109,35	123,68	14,68	135,25	96,04	66,67	32,89	87,13	47,48
Borka	109,09	122,33	14,62	133,45	96,00	65,19	32,00	88,00	49,09
Dálava	104,76	132,17	14,43	138,46	95,97	70,37	36,71	92,23	49,45
Elba	106,74	122,92	14,04	131,21	95,04	67,15	33,22	88,46	48,58
Eliška	102,92	130,14	14,23	133,94	97,08	68,94	35,46	89,22	48,18
Epika	104,29	129,11	14,07	134,64	95,71	68,15	34,93	86,79	48,21
Eržika	99,65	133,10	14,54	132,62	96,45	68,61	34,88	91,26	48,58
Gladysa	100,00	132,14	14,36	132,14	96,43	66,18	33,93	85,71	48,57
Hvězda	103,60	122,92	13,74	127,34	95,32	61,65	32,29	82,00	47,84
Chrpa	99,65	127,76	13,48	127,30	95,74	59,70	35,23	84,21	47,52
Chyba	106,74	118,27	13,97	126,24	95,74	62,88	33,55	81,37	46,81
Ida	104,87	122,86	13,48	128,84	95,13	63,08	32,14	85,42	48,69
Indie	104,00	124,48	14,11	129,45	96,73	61,07	33,92	76,92	47,64
Indonésie	104,46	120,28	14,05	125,65	95,54	60,47	32,74	78,00	47,96
Izaura	104,80	124,65	14,61	130,63	95,94	62,88	33,10	83,00	48,71
Isabela	106,06	124,64	14,47	132,20	97,73	70,49	31,79	87,76	46,21
Jara	105,30	123,38	14,62	129,92	97,35	66,13	34,53	85,42	46,97
Karkulka	96,81	128,21	13,48	124,11	96,10	65,63	34,43	85,71	45,39
Keramika	100,00	127,14	13,86	127,14	95,36	55,71	33,57	75,00	50,00
Komedie	100,00	123,36	13,87	123,36	94,89	61,90	33,58	76,47	45,99
Kometa	105,82	119,93	14,40	126,91	96,73	59,54	35,40	76,47	47,64
Sfinga	107,86	112,58	13,79	121,43	94,29	54,48	30,46	73,00	47,86

funkce	i.formátu těla	i.kompaktnosti trupu	i.kostnatosti	i.mohutnosti	i.přestavěnosti	i.šířky hrudníku	i.délky pánve	i.pánevno-hrudní	i.hloubko-výškový
Ar. průměr	104,43	124,64	14,14	130,08	96,05	64,55	33,35	84,39	47,89
Minimum	96,81	112,58	13,48	121,43	94,29	54,48	30,46	73,00	45,39
Maximum	109,64	133,10	14,68	138,46	97,73	71,64	36,71	94,12	50,00
Sm. Odchylka	3,40	4,59	0,36	4,36	0,82	4,48	1,60	5,75	1,11
Rozptyl	11,54	21,09	0,13	18,98	0,68	20,07	2,57	33,05	1,24
Meridián	104,80	124,43	14,11	129,92	95,97	65,19	33,55	85,42	47,86
Modus	100,00	-	13,48	-	95,71	62,88	-	85,71	47,86
Pr.hod.abs.od.	2,68	3,45	0,31	3,70	0,66	3,74	1,33	4,73	0,87
Šikmost	-0,44	-0,22	-0,33	0,01	0,09	-0,43	0,00	-0,28	-0,34
Var.rozpětí	12,83	20,51	1,20	17,03	3,44	17,16	6,25	21,12	4,61
Var. koeficient	3,25	3,68	2,58	3,35	0,86	6,94	4,81	6,81	2,32

funkce	i.formátu těla	i.kompaktnosti těla	i.kostnatosti	i.mohutnosti	i.přestavěnosti	i.šířky hrudi	i.délky pánve	i.pánevnohrudní	i.hloubko-výškový
Ar. průměr	99,82	126,47	14,57	126,25	100,06	60,37	33,84	81,86	47,97
Minimum	97,04	125,36	14,11	122,22	98,18	57,25	31,77	79,00	46,67
Maximum	102,18	127,86	15,27	129,45	102,18	64,12	34,64	88,17	48,93
Sm.odchylka	1,71	0,83	0,37	2,65	1,23	2,18	1,00	2,99	0,72
Rozptyl	2,91	0,69	0,14	7,00	1,52	4,75	1,00	8,94	0,52
Meridián	100,36	126,32	14,53	127,33	100,00	60,23	34,32	80,99	48,09
Modus	-	-	-	-	100,00	-	-	-	-
Pr.h. abs.odch.	1,45	0,74	0,29	2,37	0,93	1,76	0,82	2,15	0,60
Šikmost	-0,49	0,46	0,92	-0,65	0,33	0,44	-1,78	1,87	-0,77
Var. rozpětí	5,14	2,50	1,17	7,23	4,00	6,88	2,87	9,17	2,26
Var. koeficient	1,71	0,66	2,57	2,10	1,23	3,61	2,96	3,65	1,50

šikmá délka tělax 100

Index kompaktnosti trupu

Index kostnatosti

Index mohutnosti

Index přestavěnosti

Index hloubko - výškový

Index šířky hrudníku

Index délky pánve

Index pánevnohrudní

šířka hrudi za lopatkou x100

Hodnoty Dp

Hodnoty D_p